Petr Mašek

Když si před několika lety kamarád udělal zbrojní průkaz, začal jsem uvažovat, že bych si také mohl zbrojní průkaz udělat. Do té doby jsem pistoli držel jen kdysi v devadesátých letech, kdy jsem chodil na střední, a to tak, že jsem si ji vzal na pár vteřin jen do ruky. Pak jsem si jako dítě ještě vystřelil ze vzduchovky, pokud se to jako zbraň dá počítat, neboť na vzduchovku není potřeba zbrojní průkaz. Zbraněmi jsem byl tedy nepolíben, čiže to byly pouhé úvahy, že bych si mohl někdy v budoucnu udělat také zbrojní průkaz jako můj kamarád.

Úvahy

Když jsem pracoval na softwarovém projektu v Praze na Florenci, věděl jsem, že se tam nalézá střelnice. Začal jsem uvažovat, že když už ji mám u nosu, mohl bych si tam zajít na přípravný kurz. V té době však zůstalo jen u úvah. Když jsem odešel na jiný projekt do jiné části Prahy, úvahy na zbrojní průkaz mě přešly. Když jsem se však vrátil na Florenc na jiný projekt, úvahy se opět vynořily. Ani jednou jsem však úvahy nezrealizoval. Možná i proto, že v té době jsem se začal věnovat hodně kuželkám a dalším záležitostem. Uvažovat o zbrojním průkazu jsem však nepřestal.

Když jsem přešel do nového (a zatím posledního) zaměstnání, tak jsem měl v práci šéfa, který nejenže zbrojní průkaz měl, ale zbraně má jako koníček a zbraň nosí neustále sebou. Začali jsme se o tom více bavit, naposílal mi odkazy, stáhl jsem si mobilní aplikaci s testy a začal jsem se učit.

Příprava

Ze začátku mi testy vůbec nešly. Dělal jsem spoustu chyb, ale procházel jsem si otázky a každý den si udělal alespoň jeden test. Kolega se mnou jednoho dne udělal rozborku a sborku a napáskování zásobníku a následně mě vzal i na střelnici do Prahy Suchodole, kde jsem si poprvé zastřílel z pistole – z Glocka. Ze začátku jsem strhával, ale pak už mi to šlo.

Dále jsem se učil otázky a poté jsem k tomu přidal i nauku o zbraních a nábojích. To jsem se učil z perfektně zpracovaných stránek zbranekvalitne.cz. Když už jsem se cítil jistý a otázky dělal bez jediné chyby či výjimečně s jednou chybou, tak jsem se rozhodl přihlásit se ke zkoušce z odborné způsobilosti a opět jsem se domluvil s kolegou, že zajdeme potrénovat střelby. Při zkoušce je potřeba se trefit do terče alespoň čtyřmi ranami z pěti. Není potřeba se trefit do černého, ale do kruhů, tedy kamkoli. Navíc se střílí z deseti metrů, takže to zase tak těžké není, ale příprava je určitě potřeba.

Víkend před zkouškou jsem si ještě zaplatil individuální kurz manipulace se zbraní a druhý den i hromadný kurz na střelnici na Černém Mostě, na níž jsem posléze ve středu dělal zkoušky. Kurz byl výborně zpracovaný, instruktor v tom měl očividně dlouhou praxi, takže mě výborně připravil. Po individuálním kurzu v sobotu jsem si stále některými věcmi nebyl jist, proto jsem dorazil i v neděli na hromadný kurz, kde nás bylo pět, a bez něhož si myslím, že bych to neudělal, že bych nebyl dostatečně připraven.

Zkouška

Na zkoušku jsem dorazil na devátou hodinu, na střelnici již čekala většina účastníků, co dělali zkoušku napoprvé. Celkem nás zkoušku dělalo napoprvé 13 a navíc 5 lidí, kteří neudělali napoprvé manipulaci, opakovalo manipulaci. My, co jsme dělali zkoušku napoprvé, jsme museli dělat písemnou zkoušku, přičemž jsme uspěli všichni. Jak jsem se dověděl, všichni se učili ze stejných stánek jako já. Pokud by někdo neuspěl, dostal by stopku na 3 měsíce a musel by si znovu dělat zdravotní prohlídku, která platí jen 3 měsíce, a znovu podávat přihlášku ke zkoušce odborné způsobilosti.

Pak následovala druhá část zkoušky a to manipulace se zbraní. Do ní patří jak samotná manipulace se zbraní, tak i odstraňování závad, tak i rozborka a sborka. Dělá se buď s krátkou zbraní nebo (i) s dlouho zbraní případně i brokovnicí. Záleží na skupinách, o které uchazeč žádá. Já žádal o skupiny B (sport) a E (obrana).

Nejprve šli ti, co zkoušku opakovali podruhé. Byl jsem rád, že nejdu první, byl bych asi dost nervózní. Byli to čtyři ženy a jeden muž. Udělala jen jediná žena z nich. Neměla však ještě vyhráno, musela čekat na třetí a poslední část a to na střelby. Pak přišla řada na nás, kdo jsme to dělali poprvé. První muž šel, neudělal, druhý šel, neudělal a tak to to pokračoval. Každý tam byl kolem čtvrt hodiny. Po poledni už nás tam nezbývala ani polovina a úspěšnost byla děsivá, nikdo z těch, co to dělali poprvé, to zatím neudělal.

Pak měla být přestávka na oběd s tím, že ještě vezmou jednoho člověka. Šla tam jedna holka, co dělá u policie, a kde ji i připravovali. Ta to dala. Konečně někdo. Po obědě už nás tam čekalo jen 6. První šel a neudělal, druhý to samé, opět to vypadalo děsivě. Já šel nakonec až jako poslední. Do té doby byla statistika taková, že to udělala jen jedna žena, co šla podruhé a jedna holka, co šla poprvé. Z nás, co jsme to dělali poprvé, jsme byli všichni muži, až na jednu holku. Pak konečně přišla řada na mě.

Nejprve jsem byl nervózní, abych nebyl výjimka, co to neudělá, pak jsem se zklidnil, když někteří neudělali, pak jsem opět znervózněl, když byla vysoká neúspěšnost, ale rozhodl jsem se tomu nepoddat a udělat vše pro úspěšné dokončení zkoušky, věděl jsem, že přípravě jsem dal, co jsem mohl, a tak jsem se zklidnil, než jsem šel na řadu. Byl jsem rozhodnut, že já uspěji.

Manipulace

Manipulaci jsem dělal jen s pistolí CZ 75. Dostal jsem příkaz nabít a připravit ke střelbě. Na stole ležel již nabitý zásobník. Věděl jsem, že bych zásobník měl nabíjet sám, abych věděl, zda je v pořádku. Proto jsem oznámil, že si zásobník nejprve vybiji, abych si ověřil, že je v pořádku. Pak jsem zásobník znovu nabil. Následně jsem provedl kontrolu zbraně: kontrola, že ve zbrani není zásobní, kontrola komory hlavně, kontrola zásobníkové šachty, nabití a mířená rána jistoty. Následně jsem nabil zásobník, dorazil ho a zkontroloval, zda je tam pevně. Nabil jsem zbraň a zkontroloval si, že je v komoře připraven náboj a dorazil závěr. Následně jsem zahlásil, že jsem připraven ke střelbě.

Dostal jsem příkaz vybít. Vyndal jsem tedy zásobník, vyhodil náboj a opět provedl kontrolu zbraně. Začínala opět tím, že jsem zespodu sáhl prstem do zásobníkové šachty, že tam není zásobník, byť už jsem ho vyndal. A dokončil kontrolu jako předtím, provedl mířenou ránu jistoty a odložil zbraň na střeleckou pozici a vybil zásobník. Celou dobu jsem mířil pouze do bezpečného prostoru a prst se spouště dotkl jen při mířených ránách jistoty. Pokud bych něco z toho udělal jinak, dostal bych stopku na dva týdny až dva měsíce, abych manipulaci mohl opakovat, přičemž opakovat bych mohl jen jednou, pak bych musel znovu na zdravotní prohlídku a znovu podávat přihlášku.

Opět jsem dostal rozkaz nabít a připravit ke střelbě. Opět jsem provedl to samé, jako předtím. Nyní jsem dostal příkaz vystřelit. Celou dobu se pracuje se slepými náboji. Zmáčkl jsem spoušť. Komisař zahlásil, zádržka. Na mě bylo předvést, jak bych to řešil. Vyndal jsem zásobník, vyhodil jsem náboj z komory a opět provedl tu samou kontrolu zbraně, provedl mířenou ránu jistoty a odložil zbraň na střeleckou pozici.

Opět jsme dostal stejný rozkaz a nyní řešil selhač. Při selhači je nejprve nutno čekat alespoň 30 vteřin, jestli rána ještě dodatečně nevyjde, neudělat to, opět to znamená neúspěch ve zkoušce. Následně se pokračuje standardně, vyndání zásobníku, kontrola zbraně, mířená rána jistoty a odložení zbraně na střeleckou pozici.

A zase ten stejný rozkaz. Nyní to byla slabá rána. Tady se může ale i nemusí čekat 30 vteřin, záleží spíše na komisaři, proto jsem pro jistotu řekl, že budu čekat 30 vteřin, tím člověk nic nezkazí. Pak následovalo opět vyndání zásobníku, úplně stejná kontrola jako předtím, ale nyní nenásledovala mířená rána jistoty, a ani nesmí následovat, ale následovala rozborka zbraně a kontrola hlavně, že tam není náboj. I při rozborce a kontrole hlavně je nutné celou dobu mířit do bezpečného prostoru.

Pak následoval rozkaz složit zbraň. Vzal jsem hlaveň a provedl kontrolu, že v ní není náboj. Už od této doby je opět nutné mířit do bezpečného prostoru. Složil jsem zbraň, jen zásobník zůstal odložen na stole. Pak jsem provedl úplně stejnou kontrolu jako předtím. I přesto, že jsem nevložil zásobník do zbraně, začal jsem tím, že jsem si prstem zespodu zkontroloval, že ve zbrani není zásobník. Provedl jsem mířenou ránu jistoty. Tím to ale nekončilo, zajistil jsem pojistku, zkontroloval, že závěr drží a nejde stisknout spoušť, následně jsem odjistil pojistku a odložil zbraň na střeleckou pozici.

Při rozborce mi při vyndavání vypadl závěr na stůl, neřešil jsem ho a nechal ho tam ležet. I kdyby spadl na zem, je potřeba nejprve dokončit rozborku a až poté ho sebrat, ale dobré je se komisaře nejprve zeptat. To samé je s náboji. Při manipulaci se závěrem náboj může vyletět na zem. Je potřeba vše nejprve dokončit, pak se zeptat komisaře, zda ho mohu sebrat a až pak ho sebrat, očistit a odložit.

Při nabíjení zásobníku je naopak potřeba si poklepat zásobníkem o dlaň, aby se v něm srovnaly náboje.

Double feed jsem již nedostal, ale to by se řešilo jako zádržka. Zkouška z manipulace skončila a mně bylo oznámeno, že úspěšně. Následně mě pochválili, jak jsem to měl pěkné a ptali se, kde jsem se učil. Zmínil jsem onu střelnici a kolegu z práce.

Celou dobu při zkoušce jsem ústně nahlas komentoval, co právě dělám. To mi pomohlo zpomalit a uvědomovat si, co opravdu dělám, čímž mi to pomohlo nezapomenout na nějaký krok. Jednou se mi stalo, že před přípravou na střelbu jsem si nenatáhl závěr, ale tím, že jsem kontroloval, zda-li je náboj v komoře, jsem to zjistil a nabil, přičemž hned na to jsem opět zkontroloval, zda už náboj v komoře je. Závěr je pak rukou ještě potřeba dorazit.

Na zkoušku z manipulace není žádný časový limit, takže není potřeba pospíchat. Důležité je opravdu vše dělat s rozmyslem. Jeden kluk prý byl výborný, ale dělal to rychle a úplně na konci zapomněl jeden krok a tím se vyřadil ze zkoušky. To s tím, abych nahlas komentoval, co dělám, mi poradil kolega, a opravdu to pomohlo (díky Jirko!).

Manipulaci, tím že jsem neměl skupinu C (lov), dělal jen z pistolí. Na skupinu C bych dělal i manipulaci s malorážkou a brokovnicí. To jsem měl však také natrénováno z kurzů.

Komisař

Komisař i přihlížející policisté byli naprosto v pohodě, nesnažili se zkoušené nijak nachytat nebo něco vymyslet, čímž by nás při zkoušce dostali. Někteří komisaři prý například strčí do hlavně papírek, nebo otočí zbraň, aby nemířila do bezpečného prostoru, pak takovou zbraň není možné přebrat, ale musí se komisaři říct, aby ji on natočil do bezpečného prostoru. Tento komisař nic takového nedělal a nechtěl nic navíc, ani nekladl doplňující otázky. Účastníci se opravdu vyřadili sami.

Na druhou stranu komisař ani nepřimhouřil oko. On ani nemůže, neboť přihlíží dva policisté a celá zkouška od začátku až do konce je nahrávána na kameru a záznam následně pět let uchováván pro případnou pozdější kontrolu. Jsou natáčeny všechny tři části zkoušky – písemné testy, manipulace i střelby a je natáčeno i to, co komisař vysvětluje.

Střelby

Pokračovalo se střelbami. Tentokrát jsem nešel jako poslední ale naopak jako první, protože jsem střílel jen z pistole a na 10 metrů (ta holka od policie střílela na 15 metrů a ta žena dělala skupinu C, takže střílela z malorážky a brokovnice).

Komisař se mě zeptal, zda chci tři nástřelné rány. Hodí se to na zklidnění, obě ženy si je daly. Já o tom přemýšlel už pár dní před zkouškou. Kolega radil, abych nástřelné rány nedělal, instruktor naopak radil je využít kvůli zklidnění. Já nakonec došel k názoru je nevyužít, protože bych musel dělat o jedno nabíjení a dvě manipulace navíc a tím bych se vystavoval dalšímu riziku chyby při manipulaci. To mi říkal právě i kolega. I u střeleb je potřeba opět provést napáskování zásobníku, kontrolu zbraně, mířenou ránu jistoty, nabití, pak střílet, pak vyndání zásobníku, kontrolu zbraně, mířenou ránu jistoty a odložit na střeleckou pozici a opět celou dobu mířit do bezpečného prostoru, kterým je terč, a opět se dotýkat prstem spouště jen při mačkání spouště. To celé jsem se nakonec rozhodl absolvovat jen jednou, abych eliminoval chybu, proto jsem to udělal bez nástřelných ran.

V manipulaci jsem opět neudělal chybu, při střelbách jsem byl nervózní, ale tři rány šly do černého, jedna do terče, ale jednu jsem strhl. První jsem dal do černého, druhou pod černé do terče, byla lehce stržená, a třetí jsem strhl úplně. Naštěstí jsem si tu chybu uvědomil, v klidu se nadechl a opět se soustředil na pomalé a klidné provedení. Zbylé dvě rány už šly do terče navíc do černého. Stačilo nastřílet čtyři, což jsem splnil a tudíž jsem uspěl.

Závěr zkoušky

Pak už jsem čekal, až dostřílí ony dvě ženy, splnily také, a pak už nám jen vyhotovili doklad o úspěšném absolvování zkoušky odborné způsobilosti. S tím jsem hned následující týden zašel na krajské ředitelství policie a tam mi vystavili do pěti dnů zbrojní průkaz. Při vyzvedávání zbrojního průkazu jsem si rovnou zažádal o nákupní povolení na pistoli samonabíjecí, které bych měl dostat příští týden a už teď si vybírám, co si koupím. O tom třeba někdy příště.

Písemné testy je vidět, že není problém udělat, úspěšnost při mé zkoušce byla 100%, střelby jsme také udělali všichni tři, tedy opět 100%, co je potřeba nepodcenit je manipulace, na té pohoří hodně lidí, v tomto případě byla úspěšnost u těch, co to dělali podruhé, 20%, u těch, co to dělali poprvé dokonce jen 15,38%, celková úspěšnost byla jen 16,67%.