Archiv

Archiv pro kategorii ‘Dasty’

První měsíce s Dastym

Dasty 30. srpna 2014Dnes jsou to již čtyři měsíce, co jsem s Dastym. Rozhodně nelituji, že ho mám. A snad i on se dostal do dobrých rukou. Je to mazel, rychle se naučil základní poslušnost, teď ho navíc čeká i psí školka, už celou noc neprospí v posteli, a když přijdu domů, tak mi samou radostí důkladně olíže celý obličej. Už i na Prahu a byt si zvykl a dokonce i na babičku. Dělá mi radost, i když to dost změnilo můj životní styl.

Léto

Léto jsme strávili s Dastym u rodičů na Ohrazenici u Jinec. Měl tam zahradu, takže se hodně rychle naučil chodit čůrat a kakat ven. V Praze s ním pak nebyli téměř žádné problémy.

Na zahradě se vylétal s kamarádem Charliem a pozvolna si zvykal na procházky. Jako malý toho příliš neušel, takže to byli ze začátku malé kousky. K potoku, k nádrži a postupně dále. Pak jsme už šli delší procházku, kdy jsem ho čas od času poponesl, aby si odpočinul. Seznámil se tak s okolím baráku, naučil se chodit po silnici na vodítku i na volno, seznámil se s místními pejsky za plotem, na něž Charlie po každé štěkal. Jak říká mamka, Charlie je vesnický buránek. Dasty se k Charliemu přidal pouze během k plotu, neštěkal však na ně.

Na zahradě se pak učil základní povely: ke mně, zůstaň, čekej, sedni, přiběhnutí na píšťalku. Na procházce pak ještě: pomalu, na chodník. S tím si zatím vystačíme. Teď v pátek jsme se byli podívat v psí školce v Tróji, kam začne teď od soboty chodit na kurzy nejen poslušnosti, ale i agility a lovecký výcvik. Doufám, že se mu to bude líbit a dostatečně se tam vyblbne a bude se tam pokaždé těšit.

V létě se seznámil i s lesem, tam se mu líbilo, neustále jel čumákem po zemi a nasával pro něj zatím neznámé pachy. Procházky v lese má od té doby v oblibě.

Auto

Když jsem si ho přivezl, tak celou cestu od Českých Budějovic nezvracel, když jsem s ním však jel na očkování, tak mi zvracel cestou do Prahy hned dvakrát. Trochu jsem měl obavu, jak si na auto zvykne. Zvracel pak ještě dvakrát, přičemž podruhé to bylo v novém autě. Od té doby si již na auto zvykl. Dokonce už necestuje u mě na klíně, ale spí na dece na sedačce spolujezdce. Teď již cestu autem zvládá jako starý mazák.

Voda

Voda to je jeho, jak vidí vodu, musí do ní vběhnout. V potoce byl několikrát. Jednou se byl Charlie napít, Dasty tam přiběhl a Charlieho tam málem strčil. Charlie je naopak odpůrce vody, jen vytřeštil oči a snažil se to vybalancovat, aby tam nespadl. Dasty tam mezitím vletěl a prohnal se vodou s rošťáckým výrazem. Pak vyběhl z vody a běhal jak pominutý.

Nejhorší jsou louže. Od těch ho odháním a on schválně do nich chce běhat. Když se mu to povede, běhá, dělá kličky a má z toho hroznou radost. Má pak bláto pomalu až za ušima.

Praha

Když jsem se vrátil z letní kuželkářské školy, tak jsem s ním v pátek odjel do Prahy, aby si na Prahu začal zvykat. Přeci jen to pro mě byla komplikace každý den dojíždět do práce do Prahy a večer zpět na Ohrazenici.

Jako malý již jeden den v červenci v Praze přespával. Podle pachů a mých věcí v pokoji mu došlo, že v tomhle bytě často pobývám, takže mu nedělalo problém se mnou v něm přespat. Horší to bylo s venčením, měl problém se za barákem vyčůrat, byl vyjukaný z nového prostředí. Byl na ještě malinký. Pomohlo až, když jsem se u stromu vymočil já a on to pak přeznačkoval.

Když jsme dorazili v srpnu, nebylo to pro něj již úplně neznámé prostředí, přesto pár dní trvalo, než si na okolí bytu zvykl. Výhoda je, že ze zadního vchodu baráku se vejde přímo do parčíku. Není však příliš velký. Přesto chodíme menší i větší okruhy. Vyvezl jsem ho i na Žižkov na Vítkov a na Pražačku. Jen jsem litoval, že už na Žižkově nebydlím, tam by se dělali s ním velké procházky. Musím ho tam čas od času vyvézt, nebo to tam s ním z Vršovic projít.

Do Prahy jsem s ním dorazil v pátek, aby si na byt přes víkend zvykl. V neděli jsem došel na zkoušku s odpadky, a pak ještě na nákup. Naštěstí v bytě nebyl sám, je tam babička, takže s ní v bytě přes den zůstává. Občas mu přijede na návštěvu i Charlie, když ho rodiče potřebují pohlídat, nebo vzít sebou do Prahy.

V bytě už několikrát byl i úplně sám, to když babička šla nakupovat. Zvládá to dobře, už ani nekňučí.

Kuželky

Na konci srpna jsem Dastyho vzal na kuželník. Před začátkem sezóny se tam družstvo sešlo. Původně jsem neplánoval tam jet, ale když už mi zavolali, zda se objevím, tak jsem si řekl, že se Dasty aspoň s kuželníkem seznámí, ještě než vypukne sezóna a bude tam víc lidí a hlučno.

Spoluhráči byli překvapeni, s kým jsem dorazil, Dasty se jim líbil, někteří si ho chtěli pohladit, ale Dasty to od cizích nemá rád a uhýbal. Pročichal si nejen kuželník, ale i k němu příslušející zahradu. Dokonce se byl podívat i na drahách.

Rychle si tam zvykl, když se pak zúčastnil mého druhého zápasu, nejen že dorazil na již známé místo, ale navíc tam dorazil i s kamarádem Charliem, a byl v klidu. A navíc se zápasu zúčastnila ještě jedna fenka. Počet diváků hned vzrostl díky nim o tři, neboť byli do diváků také počítáni.

Dasty se zúčastnil i mého dalšího zápasu na Edenu se Slávií a následujícího zápasu na mém domácím kuželníku. Na Eden se mi ho původně brát nechtělo, není tam odděleno sklem hlediště od drah a není tam možnost s ním hned vyběhnout ven. Spoluhráči mě ale ukecali, ať se pro něj vrátím, bydlím kousek, takže jsem s ním byl hned zpět. A nejen s ním, ale opět i s Charliem. Na další a zatím poslední zápas šel už sám bez Charlieho.

Víkendy

Na víkendy jezdíme za Charliem, Dasty tam má zahradu, vyběhá se tam s Charliem a každý den jdeme na procházku, většinou do lesa. Teď ho navíc o víkendech čeká i psí školka, kterou budu plánovat buď na sobotu ráno nebo neděli večer.

Změna životního stylu

Hodně se mi Dastym změnil životní styl. Hlavně, když byl úplně malinký. To jsem s ním vstával už kolem půl šesté ráno, teď už si s ním i přispím a vstávám občas i kolem sedmé. Přes poledne ho zajedu vyvenčit a rovnou se doma najím. Večer pak spěchám, abych ho opět vyvenčil a dal mu najíst. Večer pak s ním jdu ještě jednou.

Postupně se vracím do normálu, potřebuji opět začít chodit na angličtinu, kde jsem od začátku prázdnin zatím byl jen jednou, kam jsem sebou vzal i Dastyho, takže lekci řádně zpestřil. Plánuji ho brát i nadále sebou a to nejen na angličtinu.

Na počítač doma najednou nemám čas, ale vůbec mi nechybí, na film jsem nekoukal už ani nepamatuji. Někteří kamarádi říkali, že už mě chvíli neviděli, to naštěstí už dávám do pořádku.

Od té doby, co jsem si pořídil Dastyho, jsem zhubl přes pět kilo, a to jsem to ani nechtěl.

Pozitivní vliv na mě má ohledně vstávání a disciplíny a toho, že se musím o někoho starat a myslet na něj. Sám sebe jsem dokázal odfláknout, navíc od té doby, co bydlím s babičkou, jsem nemusel řešit pořádně ani jídlo, teď už musím řešit, aby Dasty měl co jíst, aby měl čerstvou vodu, venčení a věnování se mu. Můj život dostal trochu řád a změnil se.

Kroky

Od té doby, co jsem si pořídil krokoměr, jsem se snažil ujít každý den 10.000 kroků, což se mi ze začátku nedařilo, ale nakonec jsem to zlomil, a dokázal to po docela dlouhou dobu.

Změnil to až Dasty. Když byl malinký, nemohl chodit na dlouhé procházky a já se mu více věnoval. Po přibližně dvou měsících jsem tak přerušil své úspěšné tažení. Klesl jsem občas i hodně dolů.

Jak rostl a já s ním chodil na delší procházky, opět jsem se k tomu rychle vrátil a zvládal ujít denně alespoň 10.000 kroků. Tím jak s ním teď chodím více, ujdu většinou i hodně přes 12.000 kroků, takže chodím více než kdy jindy. Minulý týden jsem ušel v pondělí 14.200 kroků, což bylo nejméně z celého minulého týdne. Možná to je i jeden z důvodů, že šla váha dolů. Protože, kdo ujde mezi dvanácti a patnácti tisíci kroky denně, hubne.

Závěr

S Dastym jsme si na sebe hodně zvykli, je to i tím, že ho hodně beru sebou. Už bych ho za nic nevyměnil. Je můj a mám ho rád.

Můj Dasty

Dasty 11. června 2014V sobotu 7. června jsem si přivezl pejska, jehož jsem pojmenoval Dasty. Narodil se 27.3.2014 a jedná se o jezevčíka dlouhosrstého trpasličího černého s pálením. Téměř dvouhodinovou cestu od Českých Budějovic přežil bez úhony a bez zvracení, což mě velmi potěšilo. Na nové prostředí i na mě si zvykl rychle. A hned první večer se mi ho zželelo a vzal jsem si ho do postele, kde si navykl spát a spí v ní se mnou každou noc.

Kdo je jezevčík

Kamarád, když se dověděl,že jsem si pořídil štěně jezevčíka, tak hned řekl, že budu mít těžkou výchovu, že jezevčíci jsou tvrdohlaví.

Ano, jezevčík je sice paličatý a kolikrát i neposlušný, ale pokud se důsledně vycvičí, je z něj opravdu skvělý a věrný společník. Jezevčík je velmi inteligentní pes – má vlastní rozum jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána. Navíc jezevčíci jsou velmi pohodlní a co mohou, to si usnadní.

Jedná se o lovecké plemeno. Tedy o psy náročné na pohyb, není to pes na gauč, nebo zahradu, potřebuje dlouhé procházky a ideálně do lesa, kde se dosytosti vyběhá a případně prožene nějakou lesní zvěř. Pokud je na stopě, nedá se snadno odvolat, ale vždy se po stopě vrátí na místo, kde se ztratil z dohledu.

Jezevčík rád noruje a hrabe, má rád vodu a rád se vyhřívá na sluníčku.

Proč jezevčík

O pejskovi jsem začal vážně uvažovat na podzim, nechtěl jsem si ho však pořizovat na zimu, proto jsem čekal až na jaro. Uvažoval jsem, jaké plemeno si pořídit.

Bydlím ve třetím patře bez výtahu, tak by se hodilo plemeno, kterému nevadí schody, což jezevčík není, má dlouhou páteř a nemůže tedy třikrát denně sejít a vyjít tolik schodů, musí se nosit. Z tohoto důvodu jsem se zajímal i o jiná plemena. Nechtěl jsem nic velkého, aby mi nekoukal do talíře a nezabíral moc prostoru. A nic těžkého, kdyby ho bylo potřeba nosit. Navíc jsem chtěl loveckého psa, který má rád pohyb, dlouhé procházky a zvládne větší výlet.

Uvažoval jsem proto o teriérech a bíglovi. Jenže jsem od dětství navyklý doma na jezevčíky. I vzhledově se mi líbí nejvíce. Líbí se mi i ta jejich délka. Žádné jiné plemeno se mi tolik nelíbilo. Proto jsem se zase vrátil k jezevčíkovi. A aby se snadno nosil, chtěl jsem trpasličího nebo králičího, ne standardního.

Jenže jakého jezevčíka?

Krátkosrstého jezevčíka jsem nechtěl, má křivé nožky a jsou na něm vidět všechny nerovnosti. Uvažoval jsem tedy mezi dlouhosrstým a drsnosrstým.

Štěně drsnosrstého jezevčíka jsem viděl na jedné zahradě a hrozně se mi líbilo, tak jsem se byl na jedno štěně drsnosrstého jezevčíka podívat, hrozně se mi líbilo, ale jeho dospělí příbuzní už tolik ne, koukal jsem pak i na fotku jeho otce na internetu a ten se mi tolik nelíbil. Dospělí jedinci už tolik hezcí nebyli.

Proto jsem se po dlouhém zvažování rozhodl pro dlouhosrstého. A zde jsem stál před další volbou. Hnědého, nebo černého s pálením? Nakonec jsem se rozhodl pro černého s pálením, líbí se mi více, i když někteří hnědí jsou také pěkně zbarvení.

Když jsem si pak pro Dastyho přijel, paní měla na zahradě několik dospělých drsnosrstých jezevčíků a dvě feny dlouhosrstého jezevčíka – jednu hnědou a jednu černou s pálením. Když jsem je viděl pohromadě, tak jsem zkonstatoval, že ti dlouhosrstí jezevčíci černí s pálením jsou opravdu nejhezčí.

Jméno

Výběr jména byl těžký, dal bych mu jméno Čárlí, jenže tak už se jmenuje jezevčík rodičů a pletlo by se to. Mamka navrhovala Dasty nebo Rasty. Prošel jsem si několik psích kalendářů a Dasty se mi opravdu líbilo nejvíc.

Když však teď na něj koukám, připadá mi jako čertík a uvažuji, zda jsem mu neměl dát jméno Bertík. Teď už je však pozdě, na jméno Dasty si již zvykl jak on, tak i já, tak i rodiče, u nichž s ním zatím pobývám, než se naučí chodit čůrat ven, pak se s ním přestěhuji ke mně do bytu do Prahy.

O Dastym

Dasty se narodil 27.3.2014. Když jsem si ho přivezl 7.6.2014, vážil 2,1 kg, včera již vážil 2,3 kg.

Dastymu jsem založil blog, na němž budou jeho příspěvky, fotky i videa:
http://dasty.masek.info/.