První měsíce s Dastym
Dnes jsou to již čtyři měsíce, co jsem s Dastym. Rozhodně nelituji, že ho mám. A snad i on se dostal do dobrých rukou. Je to mazel, rychle se naučil základní poslušnost, teď ho navíc čeká i psí školka, už celou noc neprospí v posteli, a když přijdu domů, tak mi samou radostí důkladně olíže celý obličej. Už i na Prahu a byt si zvykl a dokonce i na babičku. Dělá mi radost, i když to dost změnilo můj životní styl.
Léto
Léto jsme strávili s Dastym u rodičů na Ohrazenici u Jinec. Měl tam zahradu, takže se hodně rychle naučil chodit čůrat a kakat ven. V Praze s ním pak nebyli téměř žádné problémy.
Na zahradě se vylétal s kamarádem Charliem a pozvolna si zvykal na procházky. Jako malý toho příliš neušel, takže to byli ze začátku malé kousky. K potoku, k nádrži a postupně dále. Pak jsme už šli delší procházku, kdy jsem ho čas od času poponesl, aby si odpočinul. Seznámil se tak s okolím baráku, naučil se chodit po silnici na vodítku i na volno, seznámil se s místními pejsky za plotem, na něž Charlie po každé štěkal. Jak říká mamka, Charlie je vesnický buránek. Dasty se k Charliemu přidal pouze během k plotu, neštěkal však na ně.
Na zahradě se pak učil základní povely: ke mně, zůstaň, čekej, sedni, přiběhnutí na píšťalku. Na procházce pak ještě: pomalu, na chodník. S tím si zatím vystačíme. Teď v pátek jsme se byli podívat v psí školce v Tróji, kam začne teď od soboty chodit na kurzy nejen poslušnosti, ale i agility a lovecký výcvik. Doufám, že se mu to bude líbit a dostatečně se tam vyblbne a bude se tam pokaždé těšit.
V létě se seznámil i s lesem, tam se mu líbilo, neustále jel čumákem po zemi a nasával pro něj zatím neznámé pachy. Procházky v lese má od té doby v oblibě.
Auto
Když jsem si ho přivezl, tak celou cestu od Českých Budějovic nezvracel, když jsem s ním však jel na očkování, tak mi zvracel cestou do Prahy hned dvakrát. Trochu jsem měl obavu, jak si na auto zvykne. Zvracel pak ještě dvakrát, přičemž podruhé to bylo v novém autě. Od té doby si již na auto zvykl. Dokonce už necestuje u mě na klíně, ale spí na dece na sedačce spolujezdce. Teď již cestu autem zvládá jako starý mazák.
Voda
Voda to je jeho, jak vidí vodu, musí do ní vběhnout. V potoce byl několikrát. Jednou se byl Charlie napít, Dasty tam přiběhl a Charlieho tam málem strčil. Charlie je naopak odpůrce vody, jen vytřeštil oči a snažil se to vybalancovat, aby tam nespadl. Dasty tam mezitím vletěl a prohnal se vodou s rošťáckým výrazem. Pak vyběhl z vody a běhal jak pominutý.
Nejhorší jsou louže. Od těch ho odháním a on schválně do nich chce běhat. Když se mu to povede, běhá, dělá kličky a má z toho hroznou radost. Má pak bláto pomalu až za ušima.
Praha
Když jsem se vrátil z letní kuželkářské školy, tak jsem s ním v pátek odjel do Prahy, aby si na Prahu začal zvykat. Přeci jen to pro mě byla komplikace každý den dojíždět do práce do Prahy a večer zpět na Ohrazenici.
Jako malý již jeden den v červenci v Praze přespával. Podle pachů a mých věcí v pokoji mu došlo, že v tomhle bytě často pobývám, takže mu nedělalo problém se mnou v něm přespat. Horší to bylo s venčením, měl problém se za barákem vyčůrat, byl vyjukaný z nového prostředí. Byl na ještě malinký. Pomohlo až, když jsem se u stromu vymočil já a on to pak přeznačkoval.
Když jsme dorazili v srpnu, nebylo to pro něj již úplně neznámé prostředí, přesto pár dní trvalo, než si na okolí bytu zvykl. Výhoda je, že ze zadního vchodu baráku se vejde přímo do parčíku. Není však příliš velký. Přesto chodíme menší i větší okruhy. Vyvezl jsem ho i na Žižkov na Vítkov a na Pražačku. Jen jsem litoval, že už na Žižkově nebydlím, tam by se dělali s ním velké procházky. Musím ho tam čas od času vyvézt, nebo to tam s ním z Vršovic projít.
Do Prahy jsem s ním dorazil v pátek, aby si na byt přes víkend zvykl. V neděli jsem došel na zkoušku s odpadky, a pak ještě na nákup. Naštěstí v bytě nebyl sám, je tam babička, takže s ní v bytě přes den zůstává. Občas mu přijede na návštěvu i Charlie, když ho rodiče potřebují pohlídat, nebo vzít sebou do Prahy.
V bytě už několikrát byl i úplně sám, to když babička šla nakupovat. Zvládá to dobře, už ani nekňučí.
Kuželky
Na konci srpna jsem Dastyho vzal na kuželník. Před začátkem sezóny se tam družstvo sešlo. Původně jsem neplánoval tam jet, ale když už mi zavolali, zda se objevím, tak jsem si řekl, že se Dasty aspoň s kuželníkem seznámí, ještě než vypukne sezóna a bude tam víc lidí a hlučno.
Spoluhráči byli překvapeni, s kým jsem dorazil, Dasty se jim líbil, někteří si ho chtěli pohladit, ale Dasty to od cizích nemá rád a uhýbal. Pročichal si nejen kuželník, ale i k němu příslušející zahradu. Dokonce se byl podívat i na drahách.
Rychle si tam zvykl, když se pak zúčastnil mého druhého zápasu, nejen že dorazil na již známé místo, ale navíc tam dorazil i s kamarádem Charliem, a byl v klidu. A navíc se zápasu zúčastnila ještě jedna fenka. Počet diváků hned vzrostl díky nim o tři, neboť byli do diváků také počítáni.
Dasty se zúčastnil i mého dalšího zápasu na Edenu se Slávií a následujícího zápasu na mém domácím kuželníku. Na Eden se mi ho původně brát nechtělo, není tam odděleno sklem hlediště od drah a není tam možnost s ním hned vyběhnout ven. Spoluhráči mě ale ukecali, ať se pro něj vrátím, bydlím kousek, takže jsem s ním byl hned zpět. A nejen s ním, ale opět i s Charliem. Na další a zatím poslední zápas šel už sám bez Charlieho.
Víkendy
Na víkendy jezdíme za Charliem, Dasty tam má zahradu, vyběhá se tam s Charliem a každý den jdeme na procházku, většinou do lesa. Teď ho navíc o víkendech čeká i psí školka, kterou budu plánovat buď na sobotu ráno nebo neděli večer.
Změna životního stylu
Hodně se mi Dastym změnil životní styl. Hlavně, když byl úplně malinký. To jsem s ním vstával už kolem půl šesté ráno, teď už si s ním i přispím a vstávám občas i kolem sedmé. Přes poledne ho zajedu vyvenčit a rovnou se doma najím. Večer pak spěchám, abych ho opět vyvenčil a dal mu najíst. Večer pak s ním jdu ještě jednou.
Postupně se vracím do normálu, potřebuji opět začít chodit na angličtinu, kde jsem od začátku prázdnin zatím byl jen jednou, kam jsem sebou vzal i Dastyho, takže lekci řádně zpestřil. Plánuji ho brát i nadále sebou a to nejen na angličtinu.
Na počítač doma najednou nemám čas, ale vůbec mi nechybí, na film jsem nekoukal už ani nepamatuji. Někteří kamarádi říkali, že už mě chvíli neviděli, to naštěstí už dávám do pořádku.
Od té doby, co jsem si pořídil Dastyho, jsem zhubl přes pět kilo, a to jsem to ani nechtěl.
Pozitivní vliv na mě má ohledně vstávání a disciplíny a toho, že se musím o někoho starat a myslet na něj. Sám sebe jsem dokázal odfláknout, navíc od té doby, co bydlím s babičkou, jsem nemusel řešit pořádně ani jídlo, teď už musím řešit, aby Dasty měl co jíst, aby měl čerstvou vodu, venčení a věnování se mu. Můj život dostal trochu řád a změnil se.
Kroky
Od té doby, co jsem si pořídil krokoměr, jsem se snažil ujít každý den 10.000 kroků, což se mi ze začátku nedařilo, ale nakonec jsem to zlomil, a dokázal to po docela dlouhou dobu.
Změnil to až Dasty. Když byl malinký, nemohl chodit na dlouhé procházky a já se mu více věnoval. Po přibližně dvou měsících jsem tak přerušil své úspěšné tažení. Klesl jsem občas i hodně dolů.
Jak rostl a já s ním chodil na delší procházky, opět jsem se k tomu rychle vrátil a zvládal ujít denně alespoň 10.000 kroků. Tím jak s ním teď chodím více, ujdu většinou i hodně přes 12.000 kroků, takže chodím více než kdy jindy. Minulý týden jsem ušel v pondělí 14.200 kroků, což bylo nejméně z celého minulého týdne. Možná to je i jeden z důvodů, že šla váha dolů. Protože, kdo ujde mezi dvanácti a patnácti tisíci kroky denně, hubne.
Závěr
S Dastym jsme si na sebe hodně zvykli, je to i tím, že ho hodně beru sebou. Už bych ho za nic nevyměnil. Je můj a mám ho rád.
Nejnovější komentáře