Petr Mašek

Včera jsem se opět po kratší přestávce zúčastnil pravidelného setkání Toastmasters klubu Amplion. Celým setkáním nás provedl Petr Šedina, jenž se na to náležitě vyfiknul a působil jako elegán. Na jeho moderování bylo poznat, že to nedělá poprvé, a že s každým moderováním se zlepšuje. Moderování si vyzkoušel již potřetí. Setkání se zúčastnili tři hosté, jež nám představil Lukáš Veselý, a nebyl by to on, kdyby to nebylo v čepici.

Esenciální

Toto slovo nám představila Barbora Vondráčková. Esenciální znamená základní a esenciálním dokumentem všech Toastmasterů je jejich ústava, jak nám sdělila. Toto slovo jsme měli v průběhu programu ve svých projevech používat.

Jak jsem právě zjistil, toto slovo bylo slovem dne i 6. března tohoto roku. Asi je velmi oblíbené.

Morální dilemata

První proslov na téma Morální dilemata jsem měl já. Původně jsem plánoval projev na téma Čokoláda, ale z nedostatku času jsem si ho nestihl připravit, a tak jsem sáhl po tématu, o němž jsem tu nedávno psal. Vzhledem k přípravě na rychlo jsem s ním spokojen nebyl a nepodařil se mi závěr. Příště si musím na přípravu udělat dost času.

Pořadatel

Markéta Ferstová, nejen že se ujala role pořadatel místo Martina Žáka, jenž se tentokrát nezúčastnil, ale přednesla na toto téma i proslov, kde oznámila, že kandiduje na pořadatele na další období, přednesla důvody, proč by to měla být právě ona a vyzvala nás, abychom ji ve volbách, jež proběhnou 29. května, tedy na příštím setkání, volili.

Hodnotitel jejího projevu Herbert van Lynden, veselý Holanďan, jak ho nazval moderátor, její projev pochválil. A upozornil na nápis na jejím tričku „I don’t need control.“ a zamyslel se, jestli takovéto tričko je pro prezentaci, proč být zvolena jako pořadatel, vhodné.

Markéta pracovala na bodu Přesvědčit se silou. Jsem přesvědčen, že přesvědčila a příští setkání bude zvolena.

nePočúvať

Dalším řečníkem byl Peter Hrušovský, kdy jeho úkolem bylo vyprávět příběh, jímž nám sdělí důležitou myšlenku. Mluvil o situaci, již zažil v práci s novou kolegyní, kdy díky nedostatečné komunikaci odevzdali o dva dny později report, protože předpokládal, že ona bude vědět, co dělat. Díky tomu, že si to však včas uvědomil, zamyslel se nad sebou a kolegyni se omluvil a dodatečně to probrali, celou situaci nakonec zvládli.

Líbilo se mi, jak Peter hrál role a vždy se vložil do kolegyně, nebo do sebe a zároveň dokázal být i vypravěčem.

Westpoint

Posledním řečníkem připraveného projevu byl Radek Bartman. Byl to jeho druhý proslov. Nejprve nám vyprávěl o výuce ve Westpointu a o slavných lidech, kteří z této školy vyšli. Řekl nám, že v prvním ročníku studenti mohou pouze odpovídat čtyřmi možnostmi: „Pane, ne pane!“, „Pane, ano pane!“, „Pane, nerozuměl jsem pane!“ a „Pane, žádné výmluvy pane!“

Poslední možnost se mu líbila nejvíce a tu probral. Lidé mají tendenci se neustále na něco vymlouvat. Vyprávěl nám příběh, jak na pohovor jeho vytouženého povolání dorazil o deset minut později, kvůli problému v dopravě, sice se telefonicky omluvil, než dorazil, ale považoval to za esenciální věc, díky níž místo nezískal. Přitom stačilo počítat, že by ke komplikaci mohlo dojít a vyrazit dostatečně dopředu.

Od té doby se snaží řídit pravidlem na nic se nevymlouvat.

Improvizace

Následujícími improvizovanými projevy nás provedl Martin Javůrek. Nastínil nám pět katastrofických scénářů v nichž jsme se ocitli a jeden z nás měl ostatní přesvědčit tak, abychom situaci bez úhony zvládli.

První situací bylo to, že jsme v sedmém patře a hoří. Řečník nás měl přesvědčit, abychom zachovali klid, a vyvést nás bezpečně ven. Řečník zavolal vrtulník a dovedl nás na střechu.

V další situaci jsme se přenesli do banky, kterou přepadl lupič a úlohou řečníka ho bylo přesvědčit, aby se vzdal policii. Řečník nejen, že mu rozmluvil krádež, ale ještě s ním sjednal půjčku, takže zloděj odešel bez peněz a zadlužený.

V následujícím scénáři jsme se ocitli na lodi plavící se měsíce po moři s malými zásobami jídla. Kapitánka lodi nám měla dodat vůli pokračovat dál za radostnými zítřky. K čemuž mě napadla humorná scénka, kdy bych posádce slíbil objevení nového kontinentu, jeho plenění, hromady zlata a vybíjení lidí, kteří budou ze sluníčka rudější než my na palubě. Zakončil bych to tím, že bych zařval za slávu a zlato a na moderátora bych křikl: „Pojď sem plavčíku!“ čímž bych řeč ukončil. Řečnice však zvolila to, že se odkazovala na svou kapitánskou krev z několikátého kolene a tudíž, že vše pod jejím vedením zvládneme.

Z paluby lodi jsme se přenesli do kádí lidojedů chystajících se nás sníst. Řečník mluvil o špatné stravě, kterou mi Evropané jíme, a že by bylo chybou nás sníst, neboť by jim bylo z toho špatně, že jsou zvyklí na dobrou stravu. Mně k tomu napadlo, že bych se s hlavním lidojedem dohodl, že já jsem hubený, ať sní zatím ostatní a já mu v Evropě a v Americe seženu dost potravy, neboť tam je spousta tlustých lidí.

V posledním scénáři nás navštívili mimozemšťané a úlohou řečnice bylo, promluvit za lidstvo a domluvit se s nimi tak, aby nedošlo ke konfliktu. Řečnice jim nabídla jídlo a pohoštění, což nevěděli co je. V samém závěru jen řekla, co je to červené a proč tím na mě míříte. Zda to byla zbraň, sosák, či něco jiného jsme se již nedozvěděli. Tato improvizace nakonec vyhrála jako nejlepší.

Kvíz

Včerejší kvíz mě překvapil dynamikou. Padlo celkem 17 otázek a skóre bylo velmi vyrovnané, nakonec ti u dveří, kde jsem byl i já, prohráli o bod.

Zbytek programu

Hodnocení, pokud se netýká mě, a zprávu časoměřiče považuji za nudnou část a proto to zde odbudu pouze konstatováním, že to proběhlo.