Petr Mašek

V sobotu 7. června jsem si přivezl pejska, jehož jsem pojmenoval Dasty. Narodil se 27.3.2014 a jedná se o jezevčíka dlouhosrstého trpasličího černého s pálením. Téměř dvouhodinovou cestu od Českých Budějovic přežil bez úhony a bez zvracení, což mě velmi potěšilo. Na nové prostředí i na mě si zvykl rychle. A hned první večer se mi ho zželelo a vzal jsem si ho do postele, kde si navykl spát a spí v ní se mnou každou noc.

Kdo je jezevčík

Kamarád, když se dověděl,že jsem si pořídil štěně jezevčíka, tak hned řekl, že budu mít těžkou výchovu, že jezevčíci jsou tvrdohlaví.

Ano, jezevčík je sice paličatý a kolikrát i neposlušný, ale pokud se důsledně vycvičí, je z něj opravdu skvělý a věrný společník. Jezevčík je velmi inteligentní pes – má vlastní rozum jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána. Navíc jezevčíci jsou velmi pohodlní a co mohou, to si usnadní.

Jedná se o lovecké plemeno. Tedy o psy náročné na pohyb, není to pes na gauč, nebo zahradu, potřebuje dlouhé procházky a ideálně do lesa, kde se dosytosti vyběhá a případně prožene nějakou lesní zvěř. Pokud je na stopě, nedá se snadno odvolat, ale vždy se po stopě vrátí na místo, kde se ztratil z dohledu.

Jezevčík rád noruje a hrabe, má rád vodu a rád se vyhřívá na sluníčku.

Proč jezevčík

O pejskovi jsem začal vážně uvažovat na podzim, nechtěl jsem si ho však pořizovat na zimu, proto jsem čekal až na jaro. Uvažoval jsem, jaké plemeno si pořídit.

Bydlím ve třetím patře bez výtahu, tak by se hodilo plemeno, kterému nevadí schody, což jezevčík není, má dlouhou páteř a nemůže tedy třikrát denně sejít a vyjít tolik schodů, musí se nosit. Z tohoto důvodu jsem se zajímal i o jiná plemena. Nechtěl jsem nic velkého, aby mi nekoukal do talíře a nezabíral moc prostoru. A nic těžkého, kdyby ho bylo potřeba nosit. Navíc jsem chtěl loveckého psa, který má rád pohyb, dlouhé procházky a zvládne větší výlet.

Uvažoval jsem proto o teriérech a bíglovi. Jenže jsem od dětství navyklý doma na jezevčíky. I vzhledově se mi líbí nejvíce. Líbí se mi i ta jejich délka. Žádné jiné plemeno se mi tolik nelíbilo. Proto jsem se zase vrátil k jezevčíkovi. A aby se snadno nosil, chtěl jsem trpasličího nebo králičího, ne standardního.

Jenže jakého jezevčíka?

Krátkosrstého jezevčíka jsem nechtěl, má křivé nožky a jsou na něm vidět všechny nerovnosti. Uvažoval jsem tedy mezi dlouhosrstým a drsnosrstým.

Štěně drsnosrstého jezevčíka jsem viděl na jedné zahradě a hrozně se mi líbilo, tak jsem se byl na jedno štěně drsnosrstého jezevčíka podívat, hrozně se mi líbilo, ale jeho dospělí příbuzní už tolik ne, koukal jsem pak i na fotku jeho otce na internetu a ten se mi tolik nelíbil. Dospělí jedinci už tolik hezcí nebyli.

Proto jsem se po dlouhém zvažování rozhodl pro dlouhosrstého. A zde jsem stál před další volbou. Hnědého, nebo černého s pálením? Nakonec jsem se rozhodl pro černého s pálením, líbí se mi více, i když někteří hnědí jsou také pěkně zbarvení.

Když jsem si pak pro Dastyho přijel, paní měla na zahradě několik dospělých drsnosrstých jezevčíků a dvě feny dlouhosrstého jezevčíka – jednu hnědou a jednu černou s pálením. Když jsem je viděl pohromadě, tak jsem zkonstatoval, že ti dlouhosrstí jezevčíci černí s pálením jsou opravdu nejhezčí.

Jméno

Výběr jména byl těžký, dal bych mu jméno Čárlí, jenže tak už se jmenuje jezevčík rodičů a pletlo by se to. Mamka navrhovala Dasty nebo Rasty. Prošel jsem si několik psích kalendářů a Dasty se mi opravdu líbilo nejvíc.

Když však teď na něj koukám, připadá mi jako čertík a uvažuji, zda jsem mu neměl dát jméno Bertík. Teď už je však pozdě, na jméno Dasty si již zvykl jak on, tak i já, tak i rodiče, u nichž s ním zatím pobývám, než se naučí chodit čůrat ven, pak se s ním přestěhuji ke mně do bytu do Prahy.

O Dastym

Dasty se narodil 27.3.2014. Když jsem si ho přivezl 7.6.2014, vážil 2,1 kg, včera již vážil 2,3 kg.

Dastymu jsem založil blog, na němž budou jeho příspěvky, fotky i videa:
http://dasty.masek.info/.