Petr Mašek

Nedávno mě v reklamním letáku Kauflandu mimo slevy na čokoládu Studentská pečeť zaujal i test s deseti otázkami na téma Domácí mazlíčci a vy. A vzhledem k tomu, že od 7. června se mnou bydlí můj psí kamarád Dasty, nedalo mi to a otázky jsem si prošel a pro sebe okomentoval. A když už si vedu blog, proč si to nechávat pro sebe a se svými názory se nepodělit. Zde jsou tedy mé myšlenkové pochody.

Oblečky v zimě

Dasty je dost chlupatý, má hustou a dlouhou srst, která ho hřeje. V posteli nikdy neleze pod peřinu kvůli teplu. Zkoušel jsem ho tam i dát, ale hned lezl ven. U rodičů se ani nevyhřívá u krbových kamen, jako to dělá rodičů jezevčík Charlie. Ten je pro změnu teplomil a v posteli hned zalézá pod peřinu. Má ale kratší srst a venku je mu více zima.

Dasty teď v neděli, kdy bylo mezi pěti a deseti stupni, ležel víc jak hodinu na zahradě na sluníčku. Charlie byl raději zalezlý doma pěkně v teloučku u krbových kamen. Když už šel ven, jen na chvíli. Odpolední hodinovou procházku si ale užili oba dva.

Ani Charlie však nikdy obleček neměl, pravdou je, že některým psům může přijít vhod. Hlavně těm zchoulostivělým. Pro Dastyho nepřichází v úvahu. I při teplotě kolem nuly mu je teplo. Pokud udeří velké mrazy, veterináři stejně dlouhé venčení nedoporučují, je to pak na rychlé vyčůrání a vykakání. Na tu chvilku je obleček zbytečný.

Já kvůli Dastymu ještě do minulého týdne v noci větral.

Kastrace

S kastrací zásadně nesouhlasím. V této otázce mám jasno. Přijde mi to jako něco nepřirozeného, proti přírodě. Fena či samice jiného zvířecího druhu se dá na dobu hárání ohlídat, pes, pokud je vycvičený, se dá odvolat, i od hárající feny.

Dastyho už jsem od hárající fenky odvolával a odvolat se, i přesto že je to velký erotoman, nechal.

Operace starého psa

Kdyby Dastymu bylo devět let, jak se píše v otázce, operaci za deset tisíc bych mu zaplatil, kdyby mu to mělo pomoci.

Že bych čekal, zda se mu udělá lépe, si nedovedu představit, stejně tak, že bych ho nechal utratit. Pokud by nebylo zbytí a měl by se již jen trápit, pak bych ho nechal s těžkým srdcem odejít, stejně jako bych si to přál v takovém případě i pro sebe. Jenže my lidi takovou možnost nemáme. Eutanázie není povolena. Eutanázie by však vydalo na samostatný článek.

V článku je ale odpověď postavena tak, že bych si musel půjčit, protože bych ty peníze neměl. Já se však nikdy nechci dostat do stavu, že bych neměl deset tisíc. Vždy si udržuji určitou rezervu na nenadálé výdaje. Proto bych si ty peníze půjčovat nemusel. A i kdyby přesto tato pro mě velmi nepravděpodobná situace nastala, peníze bych někde na to sehnal.

Jídlo

Pes by nikdy neměl jíst u stolu. Na klín u stolu si Dastyho beru, ale nedovoluji mu lézt na stůl, nebo z něj něco brát. Dasty má své místo v kuchyni, kde jím i já. Když ráno snídám, jí on se mnou, když večeřím, jí i on. Vždy dostane první. Jíme tedy společně. On ze své misky na podlaze, já ze svého talíře na stole. Když dojí, neloudí, ví, že to nesmí.

Granule

Ze tří odpovědí jsem si nevybral ani jednu.

Ekonomické a výhodné – Výhodné je to pro páníčky, neboť to psovi stačí nasypat, odpadá příprava. Pro psa mi to výhodné nepřijde. Pořád jí to samé, žádná pestrost ve stravě a chuti.

Krutým a neobvyklým trestem – Dastymu sem tam výjimečně granule dám. Chutnají mu, tak proč mu je odepírat. A na dojedení, pokud má ještě hlad, což se stává opravdu výjimečně, neboť je špatný jedlík a spíše nedojídá, než dojídá, jsou dobré.

V pořádku, pokud je doplněno konzervovaným krmením nebo zbytky od stolu – Jak jsem právě zmínil, granule jsou výjimečným doplňkem ke stravě. Zbytky od stolu mu nedávám, dávám mu buď konzervovanou stravu, nebo vařenou s přílohou – rýží, zeleninkou. Chci aby měl pestrou stravu a nejedl pořád to samé. Střídám mu to. Je s tím více práce, ale aspoň je to pro něj dobré. Taky každý chválí, jak má nádherně lesklou srst a každý se ptá, čím ho krmím.

Loudění

Pes, který loudí není rozhodně roztomilý, je nevychovaný a není to hezké. Dastymu občas něco dám, ale nesmí loudit. Rychle pochopil a už neloudí.

Zvířata v koupelně

Nechápu, proč by měla být zvířata zavřena v koupelně, když je majitel mimo byt. Pes má byt v době nepřítomnosti páníčka hlídat. Má tedy mít přístup ke vchodovým dveřím. I v noci by měl být pes buď s páníčkem v místnosti, nebo v místnosti mezi ním a vchodem. Pes hlídá byt a v prvé řadě páníčka.

Navíc já mám v koupelně pořádné vedro a zůstat tam zavřený celý den by Dasty nepřežil.

Artistické kousky

Opět jsem si nevybral ani jednu odpověď. Nemít jezevčíka, pravděpodobně vyberu to, že by to měla zvířata dělat jen, pokud se to líbí jim samotným. U jezevčíka je však potřeba být opatrný na jeho dlouhou páteř, nemůže proto dělat spoustu artistických kousků, ani kdyby chtěl.

Rozhodně by pes neměl být předmětem smíchu, pokud se mu to nelíbí, jak zní jedna z odpovědí, nebo to dělat jen pro finanční zisk, jak zní další odpověď. A určitě neplatí, že je to zábava pro tupá individua.

Trestání

Nejdřív by dle mého mělo přijít slovní napomenutí. „Fuj, tohle nesmíš.“ „Zlobíš.“ A vysvětlit proč. Zvířata jsou chápavá. Když nepomůže domluva, tak plácnutí, ale ne rukou. Třeba, jak uvádí jedna odpověď, novinami. Vybral jsem tedy rovnou ze dvou odpovědí. Trestat izolací je dle mého špatné a schození ze schodu snad nevybere nikdo.

Ulovení večeře

Ano, zvíře, které si uloví svou večeři, je zajímavé. Ovšem musí to být něco dobrého. Dasty ještě nic neulovil, Charlieho jsem viděl na poli, jak vyhrabal myš. Sníst jsem mu ji však nenechal. Stejně tak jeho táta Cedrik, ten rovnou vyhrabal celé myší hnízdo. Myši jen létali do vzduchu. Sníst je však nesměl.

Kdyby však ulovil zajíce, či zvěřinu, to bych si dal uvařené s ním.

Závěr

Někdy test odpověď, kterou bych si vybral nenabídl, každopádně byl zajímavý a já si aspoň utřídil myšlenky.

Dnes jsou to již čtyři měsíce, co jsem s Dastym. Rozhodně nelituji, že ho mám. A snad i on se dostal do dobrých rukou. Je to mazel, rychle se naučil základní poslušnost, teď ho navíc čeká i psí školka, už celou noc neprospí v posteli, a když přijdu domů, tak mi samou radostí důkladně olíže celý obličej. Už i na Prahu a byt si zvykl a dokonce i na babičku. Dělá mi radost, i když to dost změnilo můj životní styl.

Léto

Léto jsme strávili s Dastym u rodičů na Ohrazenici u Jinec. Měl tam zahradu, takže se hodně rychle naučil chodit čůrat a kakat ven. V Praze s ním pak nebyli téměř žádné problémy.

Na zahradě se vylétal s kamarádem Charliem a pozvolna si zvykal na procházky. Jako malý toho příliš neušel, takže to byli ze začátku malé kousky. K potoku, k nádrži a postupně dále. Pak jsme už šli delší procházku, kdy jsem ho čas od času poponesl, aby si odpočinul. Seznámil se tak s okolím baráku, naučil se chodit po silnici na vodítku i na volno, seznámil se s místními pejsky za plotem, na něž Charlie po každé štěkal. Jak říká mamka, Charlie je vesnický buránek. Dasty se k Charliemu přidal pouze během k plotu, neštěkal však na ně.

Na zahradě se pak učil základní povely: ke mně, zůstaň, čekej, sedni, přiběhnutí na píšťalku. Na procházce pak ještě: pomalu, na chodník. S tím si zatím vystačíme. Teď v pátek jsme se byli podívat v psí školce v Tróji, kam začne teď od soboty chodit na kurzy nejen poslušnosti, ale i agility a lovecký výcvik. Doufám, že se mu to bude líbit a dostatečně se tam vyblbne a bude se tam pokaždé těšit.

V létě se seznámil i s lesem, tam se mu líbilo, neustále jel čumákem po zemi a nasával pro něj zatím neznámé pachy. Procházky v lese má od té doby v oblibě.

Auto

Když jsem si ho přivezl, tak celou cestu od Českých Budějovic nezvracel, když jsem s ním však jel na očkování, tak mi zvracel cestou do Prahy hned dvakrát. Trochu jsem měl obavu, jak si na auto zvykne. Zvracel pak ještě dvakrát, přičemž podruhé to bylo v novém autě. Od té doby si již na auto zvykl. Dokonce už necestuje u mě na klíně, ale spí na dece na sedačce spolujezdce. Teď již cestu autem zvládá jako starý mazák.

Voda

Voda to je jeho, jak vidí vodu, musí do ní vběhnout. V potoce byl několikrát. Jednou se byl Charlie napít, Dasty tam přiběhl a Charlieho tam málem strčil. Charlie je naopak odpůrce vody, jen vytřeštil oči a snažil se to vybalancovat, aby tam nespadl. Dasty tam mezitím vletěl a prohnal se vodou s rošťáckým výrazem. Pak vyběhl z vody a běhal jak pominutý.

Nejhorší jsou louže. Od těch ho odháním a on schválně do nich chce běhat. Když se mu to povede, běhá, dělá kličky a má z toho hroznou radost. Má pak bláto pomalu až za ušima.

Praha

Když jsem se vrátil z letní kuželkářské školy, tak jsem s ním v pátek odjel do Prahy, aby si na Prahu začal zvykat. Přeci jen to pro mě byla komplikace každý den dojíždět do práce do Prahy a večer zpět na Ohrazenici.

Jako malý již jeden den v červenci v Praze přespával. Podle pachů a mých věcí v pokoji mu došlo, že v tomhle bytě často pobývám, takže mu nedělalo problém se mnou v něm přespat. Horší to bylo s venčením, měl problém se za barákem vyčůrat, byl vyjukaný z nového prostředí. Byl na ještě malinký. Pomohlo až, když jsem se u stromu vymočil já a on to pak přeznačkoval.

Když jsme dorazili v srpnu, nebylo to pro něj již úplně neznámé prostředí, přesto pár dní trvalo, než si na okolí bytu zvykl. Výhoda je, že ze zadního vchodu baráku se vejde přímo do parčíku. Není však příliš velký. Přesto chodíme menší i větší okruhy. Vyvezl jsem ho i na Žižkov na Vítkov a na Pražačku. Jen jsem litoval, že už na Žižkově nebydlím, tam by se dělali s ním velké procházky. Musím ho tam čas od času vyvézt, nebo to tam s ním z Vršovic projít.

Do Prahy jsem s ním dorazil v pátek, aby si na byt přes víkend zvykl. V neděli jsem došel na zkoušku s odpadky, a pak ještě na nákup. Naštěstí v bytě nebyl sám, je tam babička, takže s ní v bytě přes den zůstává. Občas mu přijede na návštěvu i Charlie, když ho rodiče potřebují pohlídat, nebo vzít sebou do Prahy.

V bytě už několikrát byl i úplně sám, to když babička šla nakupovat. Zvládá to dobře, už ani nekňučí.

Kuželky

Na konci srpna jsem Dastyho vzal na kuželník. Před začátkem sezóny se tam družstvo sešlo. Původně jsem neplánoval tam jet, ale když už mi zavolali, zda se objevím, tak jsem si řekl, že se Dasty aspoň s kuželníkem seznámí, ještě než vypukne sezóna a bude tam víc lidí a hlučno.

Spoluhráči byli překvapeni, s kým jsem dorazil, Dasty se jim líbil, někteří si ho chtěli pohladit, ale Dasty to od cizích nemá rád a uhýbal. Pročichal si nejen kuželník, ale i k němu příslušející zahradu. Dokonce se byl podívat i na drahách.

Rychle si tam zvykl, když se pak zúčastnil mého druhého zápasu, nejen že dorazil na již známé místo, ale navíc tam dorazil i s kamarádem Charliem, a byl v klidu. A navíc se zápasu zúčastnila ještě jedna fenka. Počet diváků hned vzrostl díky nim o tři, neboť byli do diváků také počítáni.

Dasty se zúčastnil i mého dalšího zápasu na Edenu se Slávií a následujícího zápasu na mém domácím kuželníku. Na Eden se mi ho původně brát nechtělo, není tam odděleno sklem hlediště od drah a není tam možnost s ním hned vyběhnout ven. Spoluhráči mě ale ukecali, ať se pro něj vrátím, bydlím kousek, takže jsem s ním byl hned zpět. A nejen s ním, ale opět i s Charliem. Na další a zatím poslední zápas šel už sám bez Charlieho.

Víkendy

Na víkendy jezdíme za Charliem, Dasty tam má zahradu, vyběhá se tam s Charliem a každý den jdeme na procházku, většinou do lesa. Teď ho navíc o víkendech čeká i psí školka, kterou budu plánovat buď na sobotu ráno nebo neděli večer.

Změna životního stylu

Hodně se mi Dastym změnil životní styl. Hlavně, když byl úplně malinký. To jsem s ním vstával už kolem půl šesté ráno, teď už si s ním i přispím a vstávám občas i kolem sedmé. Přes poledne ho zajedu vyvenčit a rovnou se doma najím. Večer pak spěchám, abych ho opět vyvenčil a dal mu najíst. Večer pak s ním jdu ještě jednou.

Postupně se vracím do normálu, potřebuji opět začít chodit na angličtinu, kde jsem od začátku prázdnin zatím byl jen jednou, kam jsem sebou vzal i Dastyho, takže lekci řádně zpestřil. Plánuji ho brát i nadále sebou a to nejen na angličtinu.

Na počítač doma najednou nemám čas, ale vůbec mi nechybí, na film jsem nekoukal už ani nepamatuji. Někteří kamarádi říkali, že už mě chvíli neviděli, to naštěstí už dávám do pořádku.

Od té doby, co jsem si pořídil Dastyho, jsem zhubl přes pět kilo, a to jsem to ani nechtěl.

Pozitivní vliv na mě má ohledně vstávání a disciplíny a toho, že se musím o někoho starat a myslet na něj. Sám sebe jsem dokázal odfláknout, navíc od té doby, co bydlím s babičkou, jsem nemusel řešit pořádně ani jídlo, teď už musím řešit, aby Dasty měl co jíst, aby měl čerstvou vodu, venčení a věnování se mu. Můj život dostal trochu řád a změnil se.

Kroky

Od té doby, co jsem si pořídil krokoměr, jsem se snažil ujít každý den 10.000 kroků, což se mi ze začátku nedařilo, ale nakonec jsem to zlomil, a dokázal to po docela dlouhou dobu.

Změnil to až Dasty. Když byl malinký, nemohl chodit na dlouhé procházky a já se mu více věnoval. Po přibližně dvou měsících jsem tak přerušil své úspěšné tažení. Klesl jsem občas i hodně dolů.

Jak rostl a já s ním chodil na delší procházky, opět jsem se k tomu rychle vrátil a zvládal ujít denně alespoň 10.000 kroků. Tím jak s ním teď chodím více, ujdu většinou i hodně přes 12.000 kroků, takže chodím více než kdy jindy. Minulý týden jsem ušel v pondělí 14.200 kroků, což bylo nejméně z celého minulého týdne. Možná to je i jeden z důvodů, že šla váha dolů. Protože, kdo ujde mezi dvanácti a patnácti tisíci kroky denně, hubne.

Závěr

S Dastym jsme si na sebe hodně zvykli, je to i tím, že ho hodně beru sebou. Už bych ho za nic nevyměnil. Je můj a mám ho rád.

V sobotu 7. června jsem si přivezl pejska, jehož jsem pojmenoval Dasty. Narodil se 27.3.2014 a jedná se o jezevčíka dlouhosrstého trpasličího černého s pálením. Téměř dvouhodinovou cestu od Českých Budějovic přežil bez úhony a bez zvracení, což mě velmi potěšilo. Na nové prostředí i na mě si zvykl rychle. A hned první večer se mi ho zželelo a vzal jsem si ho do postele, kde si navykl spát a spí v ní se mnou každou noc.

Kdo je jezevčík

Kamarád, když se dověděl,že jsem si pořídil štěně jezevčíka, tak hned řekl, že budu mít těžkou výchovu, že jezevčíci jsou tvrdohlaví.

Ano, jezevčík je sice paličatý a kolikrát i neposlušný, ale pokud se důsledně vycvičí, je z něj opravdu skvělý a věrný společník. Jezevčík je velmi inteligentní pes – má vlastní rozum jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána. Navíc jezevčíci jsou velmi pohodlní a co mohou, to si usnadní.

Jedná se o lovecké plemeno. Tedy o psy náročné na pohyb, není to pes na gauč, nebo zahradu, potřebuje dlouhé procházky a ideálně do lesa, kde se dosytosti vyběhá a případně prožene nějakou lesní zvěř. Pokud je na stopě, nedá se snadno odvolat, ale vždy se po stopě vrátí na místo, kde se ztratil z dohledu.

Jezevčík rád noruje a hrabe, má rád vodu a rád se vyhřívá na sluníčku.

Proč jezevčík

O pejskovi jsem začal vážně uvažovat na podzim, nechtěl jsem si ho však pořizovat na zimu, proto jsem čekal až na jaro. Uvažoval jsem, jaké plemeno si pořídit.

Bydlím ve třetím patře bez výtahu, tak by se hodilo plemeno, kterému nevadí schody, což jezevčík není, má dlouhou páteř a nemůže tedy třikrát denně sejít a vyjít tolik schodů, musí se nosit. Z tohoto důvodu jsem se zajímal i o jiná plemena. Nechtěl jsem nic velkého, aby mi nekoukal do talíře a nezabíral moc prostoru. A nic těžkého, kdyby ho bylo potřeba nosit. Navíc jsem chtěl loveckého psa, který má rád pohyb, dlouhé procházky a zvládne větší výlet.

Uvažoval jsem proto o teriérech a bíglovi. Jenže jsem od dětství navyklý doma na jezevčíky. I vzhledově se mi líbí nejvíce. Líbí se mi i ta jejich délka. Žádné jiné plemeno se mi tolik nelíbilo. Proto jsem se zase vrátil k jezevčíkovi. A aby se snadno nosil, chtěl jsem trpasličího nebo králičího, ne standardního.

Jenže jakého jezevčíka?

Krátkosrstého jezevčíka jsem nechtěl, má křivé nožky a jsou na něm vidět všechny nerovnosti. Uvažoval jsem tedy mezi dlouhosrstým a drsnosrstým.

Štěně drsnosrstého jezevčíka jsem viděl na jedné zahradě a hrozně se mi líbilo, tak jsem se byl na jedno štěně drsnosrstého jezevčíka podívat, hrozně se mi líbilo, ale jeho dospělí příbuzní už tolik ne, koukal jsem pak i na fotku jeho otce na internetu a ten se mi tolik nelíbil. Dospělí jedinci už tolik hezcí nebyli.

Proto jsem se po dlouhém zvažování rozhodl pro dlouhosrstého. A zde jsem stál před další volbou. Hnědého, nebo černého s pálením? Nakonec jsem se rozhodl pro černého s pálením, líbí se mi více, i když někteří hnědí jsou také pěkně zbarvení.

Když jsem si pak pro Dastyho přijel, paní měla na zahradě několik dospělých drsnosrstých jezevčíků a dvě feny dlouhosrstého jezevčíka – jednu hnědou a jednu černou s pálením. Když jsem je viděl pohromadě, tak jsem zkonstatoval, že ti dlouhosrstí jezevčíci černí s pálením jsou opravdu nejhezčí.

Jméno

Výběr jména byl těžký, dal bych mu jméno Čárlí, jenže tak už se jmenuje jezevčík rodičů a pletlo by se to. Mamka navrhovala Dasty nebo Rasty. Prošel jsem si několik psích kalendářů a Dasty se mi opravdu líbilo nejvíc.

Když však teď na něj koukám, připadá mi jako čertík a uvažuji, zda jsem mu neměl dát jméno Bertík. Teď už je však pozdě, na jméno Dasty si již zvykl jak on, tak i já, tak i rodiče, u nichž s ním zatím pobývám, než se naučí chodit čůrat ven, pak se s ním přestěhuji ke mně do bytu do Prahy.

O Dastym

Dasty se narodil 27.3.2014. Když jsem si ho přivezl 7.6.2014, vážil 2,1 kg, včera již vážil 2,3 kg.

Dastymu jsem založil blog, na němž budou jeho příspěvky, fotky i videa:
http://dasty.masek.info/.