Petr Mašek

Můj druhý proslov v Toastmasters pod názvem „Strach“ jsem přednesl 7.3.2013. Zde je jeho obsah:

Kdysi v jedné vesnici říkávali rodiče dětem: „Nepřibližujte se k hoře, na vrcholku žije příšera!“ Po mnoho generací děti poslouchali své rodiče, až jednou jisté mladíky napadlo, že se tam vypraví a na příšeru se podívají. Vybavili se na cestu a vyrazili nahoru. V polovině cesty slyšeli hrozný hluk a cítili smrad z vrcholku hory. Polovina mladíků se dala na úprk zpět do vesnice. Druhá polovina pokračovala dále. Když se přiblížili vrcholku, zahlédli příšeru, nebyla tak velká, jak čekali, přesto naháněla hrůzu, páchla a vydávala strašný rámus. Všichni, až na jednoho, utekli. Osamělý mladík pokračoval a s každým krokem zjišťoval, že příšera je menší a menší, a když byl u ní, mohl ji vzít na dlaň. Páchla, ale již ne tolik. Zeptal se jí: „Kdo jsi?“
Příšerka odpověděla slabým pištivým hláskem: „Já jsem strach.“

Strach je emoce, která nám v některých situacích může zachránit život. Třeba, když na jaře na rybníce praská led, strach nás varuje, abychom na něj nelezli.

Často náš strach ale zveličujeme. Mnohdy si ho malujeme větší a větší a brání nám dělat to, co by pro nás bylo dobré, nebo co bychom rádi dělali. Jeden můj kamarád má svůj strach rád, bere ho jako svého průvodce. Jako někoho, kdo mu ukazuje cestu jeho životem. Strach může být signálem, že právě teď máme šanci se něco naučit.

Jak se s takovým strachem však vypořádat?

Nejdůležitější je umět si strach přiznat a rozlišit, kdy je strach neopodstatněný. Potom jej můžeme začít brát jako výzvu. Jsou lidé, kteří nám zdůvodní, proč to či ono neudělají, než aby si přiznali, že prostě mají jen strach. Budou hledat tisíce výmluv. Začněte tím, že si toho začnete všímat u druhých a postupně si toho začnete všímat i u sebe. Těch situací a výmluv bude nespočítaně. Stejně jako je to i u mě.

Dále jsem si založil tak zvaný strachový deník. Občas si do něj zapíši situaci, kdy jsem měl strach. Zda sotva postřehnutelný nebo velký přitom nehraje roli. Pomáhá to si uvědomovat, jak často strach máme. Tím, že si to napíšete, vám pomůže si uvědomit, jak přehnaný ten strach je a zároveň se tím ten strach zmenší a příště, až této situaci budete vystaveni, už nebude tak silný.

Také si postupně vytvářím seznam úkolů. Co úkol, to překonání strachu. Strachu z toho, co si o mně budou myslet druzí, strachu z oslovení, strachu ze ztrapnění. Proto jsem dělal v Palladiu kliky mezi lidmi, proto jsem si zazpíval hlasitě karaoke, byť vím, že zpívám falešně. Takových úkolů mám napsaných již desítky. Jsou to různě těžké úkoly. Zbývá mi je ještě rozumně uspořádat podle obtížnosti. Na některé si zatím netroufám, ale vím, že pokud na úkolech budu pracovat, budu postupně překonávat těžší a těžší úkoly. Pokud splníte každý den jeden úkol, pomalými krůčky se dostanete za rok k obrovskému skoku.

Také vám doporučím se obklopit stejně smýšlejícími lidmi. Lidmi, kteří vás budou pozitivně motivovat, a kteří vás podpoří v plnění vašich úkolů. Některé úkoly totiž těžko budete plnit sami. Kamarád si chtěl zkusit na Příkopech free hugs – objetí zdarma. Bál se toho, tak požádal mě, abych šel s ním. Vzali jsme nad hlavu cedule, napsali na ně z jedné strany free hugs a z druhé objetí zdarma a vydali se po Příkopech. Měli jsme strach. Obrovský. Ale celý den jsme oba byli jak po velmi silné droze. Zážitek to byl opravdu silný. Proto je dobré mít lidi, kteří do toho půjdou s vámi. Jsem rád, že takových lidí je kolem mě víc než dost.

Proč to vše dělat? Přestanete řešit lidi, co si o vás myslí a začnete jednat skutečně tak, jak chcete vy. Budete svobodnější. Volněji se vám bude dýchat. Proto bych vás rád vybídl, abyste svůj neopodstatněný strach brali jako navigaci do neprozkoumaných oblastí mimo vaši komfortní zónu, protože právě na její hranici začíná vzrušující život. A strach nikdy není tak velký a příšerný, jak se zdá.

Zde je záznam tohoto proslovu:

Doslov:

V proslovu jsem zmiňoval dvě události, kdy jsem překonával strach. Tou první bylo klikování mezi lidmi v Palladiu a tou druhou free hugs (objetí zdarma) na Příkopech.

Z první události dokumentaci nemám, ale s kamarádem jsme klikování zopakovali znovu v OC Chodov a dokonce přímo u vchodu. Tentokrát jsme z toho pořídili toto video:

Z druhé zmiňované události byly pouze pořízeny tyto fotografie:

Po proslovu několik kamarádů projevilo zájem, že bychom free hugs zopakovali někdy za hezkého počasí. K tomu došlo 4.7.2013. Kamarád, jehož baví natáčení a práce s videem to natočil a sestřihal do této podoby: