Petr Mašek

Před víc jak rokem jsem začal hrát na telefonu online strategickou hru Empire: Four kingdoms jako Mr.Slider. Měl jsem v tu dobu před chirurgickým zákrokem a problémy s močovými cestami. Chtěl jsem prostě přijít na jiné myšlenky a tohle vypadalo na dobrý relax.

Hru jsem začal hrát jako neznalý, vše pro mě bylo nové. Bylo se co učit. Server byl plný hráčů a kolem mě byla spousta cizích hradů. Náhodně jsem se přidal do nově vznikluvší aliance. Byli tam začínající hráči jako já. Hned na začátku jsem pochopil, že jako nováček rozhodně nemám útočit na hráče na úrovni 70, v té době nejvyšší možná dosažitelná úroveň. V tu dobu jsem ani zdaleka netušil, jaké možnosti takový hráč může, pokud je opravdu dobrý, mít. A čím déle jsem ve hře a potkávám se s novými hráči, kterým se snažím něco předat, zjišťuji, že i oni mají velmi mlhavou představu o možnostech hráčů na legendárních úrovních, k nimž patřím i já. Co je však horší, mnoho legendárních hráčů ani netuší, kam až jejich možnosti sahají.

Aliance

Hru jsem začal přestěhováním hradu blíže k alianci. V tu dobu na nás dost útočila jedna rumunská aliance. Útočili opakovaně na naše hráče a ti nestíhali opravovat a verbovat obranu. Když šel útok na mě, pochopil jsem, že s podporou nemohu počítat, protože naše aliance byla zdevastovaná a před rozpadem, a že já jsem bez šance. Jenže to bych nebyl já, kdybych složil ruce do klína. Okamžitě jsem se vyptával a zjišťoval, jak zlepšit obranu. Než vojsko nepřítele dorazilo, má obrana se zlepšila víc jak třínásobně, jen díky tomu jsem se ubránil a díky tomu mi dali Rumuni na chvíli pokoj.

Naše aliance se však rozpadla a zanikla a já s jednou její částí se připojil k jiné alianci, která již také neexistuje. Byli tam hráči na o něco vyšší úrovni a zdálo se, že mají velmi dobrého a znalého vůdce, který byl ostatním hráčům učitelem. Pod jeho rukama se aliance rozrůstala. Já patřil k hráčům, co nevyčníval, nebyl vidět a nebyl brán vážně. Nejvíce tam vyčnívala jedna hráčka, ta dnes patří k těm lepším hráčů na serveru a byla součástí silné aliance.

Když jsem si začal zabírat základny, zabral jsem dřevěnou a kamennou. Na každé se dalo produkovat i jídlo ale ne tolik jako na jídelní. Brzy jsem pochopil, že pokud chci mít silnou obranu a živit velké vojsko, potřebuji základny jídelní a ideálně prémiové, které jídla dávají ještě více. V okolí ale žádné volné nebyly. Rozhodl jsem se podruhé, tentokrát však už za rubíny, přestěhovat. Chtěl jsem blíže k mé nové alianci, ale tam to se základnami bylo také špatné.

Odstěhoval jsem se za základnami, ne za aliancí, rozhodnut založit vlastní, místo toho jsem však vstoupil do malé aliance s hráči vedle mě. Jaké bylo moje zděšení, že aliance umírá, vůdce nehraje a jeho hrad se stává ruinou. Aliance byla ve válce s jednou silnější aliancí v okolí. Pakty s ní nikdo nechtěl mít, jak byla malá. Pokud jsem chtěl obstát, bylo potřeba nejen zamakat na svém hradě a základnách ale hodně posílit alianci. Začal jsem přetahovat z mrňavých aliancí o jednom až pár lidech hráče, rozrůstali jsme se. Pohltili malé aliance a nakonec jsme pohltili i větší alianci. Aliance s níž jsme měli válku a žebronili u ní o mír, nakonec žádala nás o pakt, o který mi už neměli v té době zájem. Nakonec se úplně rozpadla a zanikla.

Naše aliance zesílila natolik, že si nás začali všímat silné aliance na serveru, přišlo těžké rozhodování, zda se od nás silní hráči přesunou do silné aliance a slabí se budou školit u nás. Nakonec jsme se stali akademií aliance, která se pohybuje kolem desátého místa na serveru a já přešel do této aliance. Do své staré aliance, v níž jsem víc jak rok působil, jsem pak byl několikrát na výpomoc. Z naší bývalé aliance jsme přešli tři hráči.

Je to o jídle

Ze začátku hráč ve hře potřebuje hodně dřeva a kamene, aby mohl vylepšovat stavby, plnit úkoly a postupovat vpřed. Proto hodně hráčů ze začátku upřednostňuje kombinaci jedné dřevěné, jedné kamenné a jedné jídelní základny. Dle mého je lepší rovnou od začátku budovat základny jídelní a ideálně mít všechny tři prémiové, jako mám já. Dřevo a kámen se dají narabovat, a když ho zrovna není dost, prostě se nestaví, kdežto vojáci jedí stále, dostatek jídla je tedy nezbytnou podmínkou, aby vám vojsko nedezertovalo.

V každém ze zbylých třech království je proto dobré co nejdříve získat všechny jídelní vesnice, neboť to dost zvedne produkci jídla na tamních hradech.

Ze začátku jsem si plnil všechny úkoly, stavěl, vylepšoval a hlavně makal na svých základnách. Stavěl jsem farmy a okrasné prvky kvůli veřejnému pořádku. Stavěl jsem i měšťanské domy a to i na základnách kvůli zlaťákům, chtěl jsem dosáhnout výběru tisíce zlaťáků za deset minut. Jeden hráč se chlubil, že v počítačové verzi této hry vybírá dokonce dva tisíce. Já nikdy nedosáhl ani poloviny mé stanové částky. A nikdy nedosáhnu. Domy jsem postupně všechny zboural a daně přestal vybírat úplně. Domy jen kazí veřejný pořádek a zabírají místo dekoracím, které ho naopak vylepšují a čím větší veřejný pořádek je, tím více se produkuje jídla. Vše je o jídle. A zlaťáky? Ty si opatřuji od loupeživých baronů, z věží a od nomádů a mám jich víc, než bych kdy vybral z daní.

Dobrá výbava

Hodně ale také záleží na výbavě kapitána. Čím lépe je vybaven, tím silnější vojsko je a tím menší ztráty ve vojsku jsou. Díky tomu se dá narabovat více surovin a jídla. A útoky jsou levnější, není potřeba léčit tolik raněných. Proto mohu ignorovat výběr daní.

Základen jsou i silní kasteláni na hradech, hlavně na hlavním hradu, kam jde nejvíc útoků, tam totiž neútočí jen hráči, ale i samurojové a cízí lordové. Dobré je co nejdříve získat aspoň pro jednoho kastelána výbavu od nomádů, pokud se vylepší dostatečně u Technikuse, je z toho velmi slušný kastelán. Mám takové tři.

S novými prvky ve hře jako je síň slávy nebo drahokamy se dají tito ještě slušně vylepšit. Je však potřeba drahokamy a vybavení získávat, kovat a dobré kousky vylepšovat. Proto je potřeba jezdít hodně na loupeživé barony a věže. A z toho jsou i ty zlaťáky.

Já tomu říkám spirála, lepší velitel, méně léčení, více útoků, více výbavy, více lepších kousků… Prostě jdete rychleji a rychleji kupředu.

Armáda

Když jsem byl tak na úrovni dvacet a dověděl se o cizím lordovi, kde bylo tři tisíce vojáků, nechápal jsem, chtěl jsem toho dosáhnout a trvalo to hodně úrovní. A dnes? Jenom v hlavním království jsem mám jen obránců více jak 12 tisíc a minimálně dva tisíce útočníků a leckdy i více. V každém ze zbylých království mám vojáků téměř tři tisíce. To, co hráčům na nízkých úrovních přijde jako nemožné, já považuji za něco naprosto normálního.

Nikdy asi nepochopím, jak hráč na úrovni 15 může zaútočit na hráče na legendární úrovni s necelou stovkou slabých vojáků se slabým kapitánem. Když se mi to stalo, nechtěl jsem tomu věřit. Na hradě na něj čekalo kolem pěti a půl tisíce velmi silných obránců podpořených silným kastelánem. Systém je naštěstí nastaven tak, že když začínající hráč zaútočí na příliš silného hráče, otočí mu před hradbami vojsko a k bitvě vůbec nedojde. Pak už jen mu napsat, že je debil a poslat mu tam sabotéry, on si to příště rozmyslí.

Dekorace

Časem jsem zjistil, že je nejen dobré zbourat měšťanské domy, ale i výrobny na kámen a dřevo na základnách a postavit místo nich dekorace, protože se tím zvyšuje produkce jídla. Proto jsem i základny přeuspořádal, aby se tam vešlo co nejvíce zámeckých zahrad. Ty jsou to nejlepší, co můžete postavit. Ve hře však existují mnohem lepší dekorace. Snadno získatelné jsou například Terakotova armáda, nebo dekorace z pobřeží čepelí. Hůře získatelné mají ještě větší veřejný pořádek.

Dekorace z pobřeží čepelí je jen a jen samostatný boj, naopak Terakotova armáda se dá snadněji získat díky zázemí silné aliance. Silná aliance během nomádské invaze udělá hodně bodů a za ně jsou odměny ve formě truhel na desky i desek samotných. Díky tomu se dá přijít ke třem Terakotovým armádám jen díky aliančním bodům. Slabé aliance na to nikdy nedosáhnou. To byl i důvod, proč jsem se nakonec rozhodl opustit mou starou alianci a přidat se k silné alianci, jen v ní se dá opravdu zesílit a proměnit ve velmi dobrého hráče. Dobrých hráčů je v malých a středních aliancích škoda.

Síla hráče

Síla hráče se pozná podle mnoha věcí. Silný hráč nemá měšťanské domy, má po hradech a základnách dekorace z nomádské invaze a pobřeží čepelí, vlastní prémiové jídelní základny a má je vylepšené na maximu. Pokud tam má jen sýpky a mlýn, tak navíc má přísun kamene a dřeva z rabování, což svědčí o jeho větší síle. Ve zbylých královstvích má takový hráč všechny jídelní vesnice. Má vysoký titul, který jasně značí, že hodně bojuje, a případně čestné body. Silný hráč má i dobře chráněné hrady proti špionážím a sabotážím. Pokud i přesto se vám ho povede vyšpehovat, tak tam většinou má tisíce obránců a silné kastelány. Silný hráč vlastní i monument, přes něj si může předávat nástroje od jiných hráčů, dá se očekávat, že bude mít opravdu dobré obranné a útočné nástroje.

Silný hráč má i všechny pekárny na maximalná možné úrovni, má i vylepšené stáje za rubíny, má na slušné úrovni nemocnice. To vše stojí rubíny, takže buď takový hráč rubíny nakupuje za peníze, nebo točí věže a pevnosti z nichž je rubínů dost.

Silný hráč má také splněny všechny nezbytné výzkumy, aktivovaného dozorce na jídlo a zapnuté všechny lovecké chaty, to vše mu přidává dost k produkci jídla.

A co ti úplně nejsilnější hráči? Vlastní města, věže a metropole pro celou velkou alianci. Nemají výrobny kamene a dřeva, tudíž si ho opatřují jen rabováním. Na základnách mají víceméně jen budovy, které jsou nutné a sýpky s mlýnem, a pak už jen dekorace.

Rabování

Často jsem se zmiňoval o rabování, to je opravdu nezbytné, i přes velmi vysokou produkci jídla ho stejně budete produkovat méně než spotřebovávat, bude ho tedy nutné doplňovat rabováním a to ve všech královstvích, s tím se rabuje i dřevo a kámen a případně exotické suroviny. Na legendárních úrovních se nedostává hlavně exotických surovin, ty se dají dobře rabovat od samurajů a cizích lordů. I podle toho, jak rychle hráč stoupá po legendárních úrovních se pozná, jak moc rabuje, protože tím získává exotické suroviny na vylepšování budov a body slávy za tyto útoky, a tím stoupá.

Další možností jak získávat exotické suroviny je mít rabovací hrad alespoň na 70. úrovni. To je hrad hráče, který přestal hrát, vy k němu máte přístup a navážíte mu na základny exosuroviny. Navíc ten hrad je v alianci, s níž je vaše aliance ve válce. Pak se totiž uplatní válečný bonus, který v dobrých aliancích mají na 100%. Když se započtou všechny bonusy, tak získáte víc jak dvakrát více surovin, než kolik jste jich do základny navezli. Tomu se říká vytváření surovin z ničeho.

Závěrem

Pokud nehrajete, hru vyzkoušíte a zaujme, neváhejte mě kontaktovat a já zařídím vaše přijetí do naší akademie, kde budete moci čerpat znalosti od zkušených hráčů. Co já bych za to dal mít tuto možnost na začátku.

Dovětek

Článek jsem téměř celý napsal již v červenci, nyní jsem ho editoval. Mezitím se akademie vyklidila a její sláva již zašla. Pokud se ji povede oživit, to se ještě uvidí. Já dnes udělal rozhodnutí, že pokud s hrou neskončím úplně, alespoň silně omezím svou působnost v ní. Proto jsem i opustil svou alianci a zatím přešel do akademie. Hra mě už začala vyčerpávat a brala hodně času, proto přišlo po dlouhém zvažování mé rozhodnutí. Ještě nejsem na 100% rozhodnut, zda skončím úplně, nebo jen hrad na chvíli nechám odpočívat a jen lehce budu udržovat.