Petr Mašek

Včera jsem se zúčastnil pravidelného setkání Toastmasters klubu Amplion, které se koná vždy jednou za čtrnáct dní od 19:15 a trvá cca dvě hodiny, byť včerejší setkání se protáhlo až téměř do deseti, hlavně díky proslovu Tomáše Sedlmajera, který byl z pokročilého manuálu a trval podstatně déle než běžné proslovy. Setkání se zúčastnili i tři hosté a programem provázela Helena Jukinová.

Na úvod nám Martin Žák, jako již po několikáté, představil misi klubu:

Poslání Toastmasters klubu je poskytnout prostředí ke vzdělávání s pozitivní atmosférou vzájemné podpory, ve kterém má každý člen možnost rozvinout své schopnosti v komunikaci a vedení, což následně podporuje sebevědomí a osobní vývoj.

Nahlas

První proslov „Nahlas“ přednesla Markéta Ferstová a měla v něm pracovat s hlasem – hlasitostí, rychlostí, přestávkami a barvou hlasu. Markétin projev byl plný energie a s hlasem si poradila dobře. Mluvila o své zkušenosti, kdy navštívila fotbalové utkání na Slávii u Edenu v únoru, kde skandovala a názorně předvedla i jak to dělala, následně mluvila o hokejovém utkání tentokráte na Spartě a rozdílu ve skandování oproti fotbalu. A jako třetí mluvila o tenise, kde naopak je potřeba být tiše.

Jako radu na závěr doporučila, pokud si někde chceme zaskandovat, nemáme chodit na tenis. A já dodávám, přijďte se někdy podívat na kuželky, tam se taky fandí hlasitě a dokonce zvoní i zvonem, který si naše družstvo tahá na každý zápas sebou.

Z Československa do Izraele a zase zpátky

Martin Žák v druhém proslovu „Z Československa do Izraele a zase zpátky“ začal příběhem muže jménem Imrich Lichtenfeld, který se narodil v Budapešti, ale vyrůstal v Bratislavě. Jeho otec ho vedl ke sportu, zápasení a boxu. V dospělosti vyhrál několik šampionátů.

Když Slovenský štát přejal nacistický názor na Židy a vydával je postupně na smrt do koncentračních táborů, opustil Imi domov, rodinu a přátele a nalodil se na poslední loď do Palestiny. Zde pak 20 let trénoval elitní jednotky. Během té doby vyvinul a zdokonalil svou unikátní metodu sebeobrany a boje zblízka – krav maga.

Následně nám Martin přiblížil krav magu, s níž před půl rokem sám začal. A sdělil nám, proč s ní začal – sebeobrana. Pokud není zbytí, člověk by se měl umět ubránit. Také řekl, že pokud po nás někdo chce peněženku, je lepší mu ji dát, než se začít rvát a utrpět tak zbytečně možná i vážná zranění nebo přijít o život. Nikdy nevíme, kdo proti nám stojí.

Pí Ár Amplijónu

Třetím proslovem nebyl ani tak proslov jako spíše brainstorming (zamýšleli jsme se během toho i nad tímto slovem, a zda by se dal vymyslet příhodný český ekvivalent). Zde se probíralo jak více propagoval směrem k veřejnosti klub Amplion.

Mezi návrhy mimo jiné bylo psaní příspěvků na blog klubu, vlastní Youtube kanál, stránka na Facebook a Twitter účet.

Podivné přátelství

Dalším řečníkem se svým připraveným projevem „Podivné přátelství“ byl Petr Šedina, který nemluvil o žádném svém živém příteli, ale o MS PowerPointu. Jako pomůcku použil právě PowerPoint a ukázal nám obrázek i jeho první verze běžící na Applu. Dal doporučení, jak má prezentace vypadat, a jak ne – méně je lepší než více.

Závěrem přislíbil, že v brzké době uspořádá workshop na to, jak tvořit prezentace, a že si účastníci na něj budou muset přinést počítač, na kterém si vše odzkouší. Když jsem se ptal, zda se mohu zúčastnit s Ubuntu, na němž mám pouze Libre Office, bylo mi sděleno, že to vůbec nevadí, a že jsem vítán.

Improvizace

Následovala improvizovaná část, kterou nás provedla Lucie Tejnorová a pojala ji v duchu rad kamarádovi:

• jak dohodit kamarádovi dívku
• poradit kamarádovi, kam s dívkou na rande – jedna z rad byla velmi netradiční: kanalizace
• co dívce uvařit – dozvěděli jsme se, že dívku, kterou jsme ještě neviděli, zvát na rande k sobě na večeři, není úplně dobrý nápad
• co k narozeninám – líbila se mi myšlenka na začátku proslovu, že by dárek měl představit dárce a něco o něm říci a zároveň obdarované udělat radost, na konec z toho vylezl elektrický vláček, tak nevím, jestli obdarovaná nakonec radost měla
• jak žádat o ruku
• jaká svatba je nejlepší – nápad byl, odjet do Ameriky do LA a vzít se tam, ušetří se za hostinu a není třeba nikoho zvát
• kam na svatební cestu – dověděli jsme se mnoho zajímavých míst a nakonec zvítězila Paříž, která je prý stejně romantická jako Praha a tedy nejlepší volba
• pořídit si děti a případně kolik

Hodnotitelé

Následně byl každý připravený proslov ohodnocen. Já hodnotil první proslov Markéty Ferstové, která však již nebyla setkání účastna, neboť měla ještě jiný program, tak doufám, že se alespoň podívá na video s mým hodnocením, až bude k dispozici.

Pochválil jsem jí energie, s jakou nám příběh vyprávěla, že předvedla skandování a nebála se to předvést dostatečně hlasitě. Také jsem ji pochválil za hraní rolí, kdy si vždy stoupla jako by do osoby, která danou řeč pronesla. Naopak jsem ji vytkl, že občas popocházela, když to bylo zbytečné a za zbytečné nic neříkající fráze typu kdy jako, nám to jako, že by mi jako.

Celkově se mi projev líbil, hlavně již zmiňovaná energie, s jakou byl pronesen, a odvaha zesílit hlas.

Moje hodnocení bylo následně také zhodnoceno, prý jsem měl pevný postoj a sebevědomý hlas, jen jsem se nemusel omlouvat, že nevím co je to kotel na stadiónu, a měl bych si dát pozor na nespisovné koncovky.

Zhodnoceny byly i všechny improvizované projevy jedním hodnotitelem Martinem Javůrkem.

Mezi hodnotiteli, jichž bylo i se mnou pět, nakonec vyhrál jako nejlepší hodnotitel Milan Poláček. Já sám hlasoval pro Zbyňka Šťávu. Se svým hodnocením jsem úplně spokojen nebyl.

Gramatik

Následně nám gramatik, jímž byl Pavel Růžička, vyčetl chyby, jichž jsme se dopustili, hlavně vycpávek é a á. Já sám jich udělal 10. Příště si na to musím dát více pozor, protože to by tam opravdu být nemělo, a jak nám Pavel řekl, kdo se nebojí ticha, nedělá á.

Závěr setkání

Následovaly další role. Nejzábavnější byla role moderátor kvízu, kdy jsme soutěžili, kdo si co ze setkání zapamatoval a tedy nejvíce si odnesl. Nejnudnější naopak byla role časoměřič, která je čistě jen o čase, který kdo potřeboval na svůj proslov či hodnocení.

Celkově se setkání vyvedlo a už se těším na další, které bude 20.3.2014, a kde budu mít svůj další proslov.