Petr Mašek

 Můj třetí proslov v Toastmasters pod názvem „Kuželky“ jsem přednesl 2.5.2013. Zde je jeho obsah:

Již odehrálo pět dvojic a zápas byl nerozhodně. Nastupovala poslední dvojice. Bylo jasné, že tato dvojice rozhodne, které mužstvo vyhraje. Závěrečných sto hodů, dvě dráhy. V polovině, když si hráči měnili dráhu, byl stav stále nerozhodný. Už teď bylo jasné, že až do poslední chvíle to bude napínavé a pravděpodobně rozhodne dorážka a psychika hráčů. A taky ano. V dorážce domácí hráč hodil ke konci dvě devítky a tím zajistil těsné vítězství svému mužstvu. Spoluhráči vítězného mužstva jásali, cinkali zvonečky a panovalo veselí.

Co jsou to vlastně kuželky a jak se liší od bowlingu?

Kuželky, byť se to nezná, jsou převážně týmová hra. I když hrají se i zápasy jednotlivců. Jak již zaznělo v úvodu, hrají se převážně v mužstvech po šesti hráčích. Hraje se na dvou, v lize dokonce na čtyřech, drahách.

Pokud se hraje na dvou drahách, což je nejčastější, hráči si v polovině přehodí dráhy, takže každý hráč odehraje polovinu hodů na jedné a polovinu hodů na druhé dráze.

Na každé dráze hráč polovinu hodů hraje do plných. Do plných se hraje tak, že se po každém hodu vždy všechny kuželky postaví a znovu se hazí do všech. To začátečníky baví, protože se jim daří alespoň něco shazovat.

Polovinu hodů pak hráč odehraje do dorážky. Tu začátečníci nemají rádi, protože se tu mohou dlouho mořit. Hráči se znovu všechny kuželky totiž postaví až po shození všech kuželek. Takže pokud vám tam zůstane jedna kuželka, kterou nemůžete strefit, můžete na ni střílet klidně až do konce dorážky.

Proto se v kuželkách počítají újezdy. Újezd je právě ono nestrefení žádné kuželky. Ideální je mít nula újezdů. Dobří hráči to ještě hrají tak, že za každý újezd dávají symbolickou částku jako příspěvek na kuželník, pět, deset, nebo dvacet korun, takže nováčkům, jako jsem já, by se to mohlo prodražit, proto jsou hájeni a újezdy neplatí.

Pokud je zápas nerozhodně, jako v příběhu na začátku, tak to poslední hráč má mnohem těžší, než ti předchozí. Čím to je? Na jejich bedrech totiž spočívá výsledek mužstva, zda vyhrají, prohrají, nebo alespoň uhrají remízu. Těmto hráčům se říká dotahováci. Jsou to většinou psychicky silní a dobří hráči. Někdy totiž dotahováka zradí psychika a jeho výsledek pak stojí za nic. To lze poznat z jeho postoje, jak máchá rukama, či jak se projevuje verbálně ještě na dráze.

Za svou krátkou kuželkářskou éru jsem to viděl mnohokrát. A nejen u dotahováků. Leckdy se hráči ze začátku nedaří a selže mu psychika a odehraje mizerný výkon. Děda mi vyprávěl, že hrával s hráčem, co několikrát spálil kecky v kamnech na kuželníku a tvrdil, že s kuželkami končí. Nikdy neskončil. Jen ho dočasně zklamala psychika. Od toho je dobré se na dráze oprostit. Mně osobně se daří tak zvaně zresetovat zatím jen při přechodu na druhou dráhu.

Viditelný rozdíl mezi kuželkami a bowlingem je jak v kuželkách tak i v kouli. A dokonce i v technice.

Koule je hladká, bez děr a je menší. Váží plus mínus 2,85 kg a má průměr 16 cm. Drží se tedy v dlani a přidržuje prsty. Kuželek je pouze devět oproti bowlingu, jsou o něco větší, jsou rozestavěny do kosočtverce a je mezi nimi větší mezera, takže je mnohem těžší shodit všechny najednou. To se nestává příliš často. Viděl jsem i, že koule proletěla skrz přední kuželky, aniž by je shodila a srazila až kuželky zadní.

Koule se vypouští z dlaně rovně proti kuželce, nebo mezi kuželky proti tak zvané ulici. Není dobré hrát proti přední kuželce, protože při přesném hodu se vyrazí jen prostředek a strany zůstanou stát. Tomu se říká Brandejs. Hází se přes střed a směr se udává tím, jak si hráč postoupí oproti středu prkna do strany. Když se hází doleva, vystupuje se doprava, aby se dala koule hodit přes střed.

Nabíhá se tedy na střed ze strany. Hráč se rozebíhá, jde do podřepu a vypouští kouli přes střed s rovně nataženou rukou před sebe. Jakékoli cuknutí ruky či pootočení má za následek nepřesný hod. Je proto potřeba být soustředěný na každý hod.

Předměty připomínající kouli a kuželky byly nalezeny v egyptském dětském hrobě. Hrob pocházel z období 3200 př.n.l. Německý dějepisec ale tvrdí, že kuželky pochází z území dnešního Německa z období okolo roku 300 n.l. Hra byla součástí náboženského obřadu a o těch, kterým se podařilo kuželky srazit, se říkalo, že mají dobrou povahu. Ti, jimž se to nepovedlo, museli učinit pokání. Ve středověku se hra rozšířila v Anglii do té míry, že král Eduard III. roku 1366 kuželky údajně zakázal, aby muže neodpoutávaly od tréninku lukostřelby. Hra byla populární i za dalších anglických panovníků a rozšířila se i do dalších evropských zemí a hrával ji i německý teolog Martin Luther. V každé ze zemí se však používala mírně odlišná pravidla. Díky zámořským objevům a kolonizaci Ameriky se kuželky dostaly i za oceán.

V roce 1841 byl v Connecticutu vydán zákon, který kuželky zařadil mezi zakázané hazardní hry. Protože zákon hovořil o hře s devíti kuželkami, hráči ho obešli přidáním jedné kuželky navíc, dále se upravil jejich rozměr a rozestavení, pozměnily se též průměr a hmotnost koule a hra se přejmenovala na bowling.

Česká republika dříve patřila v kuželkách ke světovým velmocem. A stále zde máme světové hráče. Kuželkářská základna je mnohem širší než bowlingová. Bowlingový centra se zde začala objevovat až po sametové revoluci.

Laická veřejnost však upřednostňuje bowling. Je pravdou, že mnoho veřejných kuželen není. Jedna vznikla na podzim v Praze na Žižkově. Nahoře je krásná bowlingová šestidráha s pěknou hospodou a dole je čtyřdráha pro kuželky s menším barem. Tam se spíše hraje profesionálně, ale lze si tam dráhu i pronajmout, když nejsou zápasy.

Bowling má výhodu, že to tam více padá a hráči se rychle střídají. I když i v kuželkách existují hry pro zábavu, kde se rychle hráči střídají, ale moc se to nepraktikuje. Bowling se u nás více hraje na amatérské úrovni a kuželky na profesionální.

A naskýtá se ještě jedna otázka? Jsou lepší hráči muži než ženy, nebo je to u tohoto sportu vyrovnané? V nižších soutěžích je to víceméně vyrovnané, ale na profesionální úrovni, byť neznám důvod, podávají muži lepší výkony.

Kuželky jsou velmi starý sport, který lidé praktikují od nepaměti. Byly součástí náboženských obřadů, i zakázovány. Jsou těžší než bowling a o to je to možná zajímavější. Když se sejdou vyrovnaní hráči, panuje napětí až do konce a mnohdy rozhoduje psychika dotahováků.

Až někdy půjdete hrát bowling, vzpomeňte si na kuželky, že bowling vznikl kvůli jejich zákazu, a třeba je i někdy zkuste.

A zde je záznam tohoto proslovu: