Sjednocené království za Davida a Šalamouna

KrálV Bibli lze najít příběhy o králích Davidovi a Šalamounovi, kteří vládli sjednocenému Izraelskému (severnímu) a Judskému (jižnímu) království. Až teprve po smrti krále Šalamouna mělo dojít k rozpadu na dvě samostatná království. Král David je líčen jako nejlepší Izraelský král a král Šalamoun jako nejmoudřejší král a nejvýznamnější panovník té doby. Je líčen jako významný stavitel, v Bibli jsou zmínky o jeho spravedlivých rozsudcích a obrovském bohatství – pil ze zlatých pohárů, jeho lodě přivážely poklady z celého světa a měl harém s tisíci ženami. (viz 1. Královská 10. a 11. kapitola) Toto období je považováno za nejvýznamnější období Izraelského národa. Co všechno z toho lze dnes potvrdit archeologickými a písemnými nálezy?

Existence Davida a Šalamouna

Byli David a Šalamoun skutečnými osobami? Dnes se zdá, že ano. Dlouhou dobu však byli historici a archeologové rozděleni. Pro existenci Davida a Šalamouna dlouho nesvědčil ani jeden písemný pramen a to i přesto, že David a Šalamoun jsou líčeni jako mocní a bohatí panovníci. Dodnes neexistuje ani jeden písemný pramen z Egypta či Mezopotámie a ani jakýkoli jiný písemný pramen z té doby (konec 11. a první polovina 10. století př. n. l.). Existuje písemná zmínka, která hovoří ve prospěch existence Davida, byla objevena v severním Izraeli v létě roku 1993. Jedná se o část památníku damašského krále z 9. století př. n. l. (kolem roku 835 př. n. l.) z černého čediče, kde se píše o králi z domu Davidova. Podobný odkaz na Davidův dům, lze též nalézt na nápise moabského krále Méšy z 9. století př. n. l. Je tedy vidět, že David coby zakladatel dynastie judských králů v Jeruzalémě byl v oblasti znám.

Jeruzalém

Jeruzalém leží v horském sedle a byl osídlen již v 19. století př. n. l., což dosvědčují egyptské prameny. Archeologové opakovaně prováděli a stále provádějí ve starém městě terénní výzkumy. Vykopávky v této a dokonce ani v jiných částech Jeruzaléma však nepřinesly žádné důkazy o větším osídlení Jeruzaléma v Davidově a Šalamounově době. Nejenže chybí známky monumentální architektury, ale nenašly se dokonce ani keramické střepy, které se našly na jiných nalezištích té doby. Při vykopávkách se našly úchvatné nálezy z nejstaršího období Jeruzalémských dějin (první polovina 2. tisíciletí př. n. l.) a z pozdějších staletí po tomto období, z této doby se však nenašlo nic. Nejoptimističtější závěr, který z toho historici a archeologové učinili je ten, že Jeruzalém byl v 10. století př. n. l. spíše skromných rozměrů a nebyl větší než typická horská vesnice. To odpovídá i skromnému osídlení zbytku Judska, které sestávalo asi ze dvaceti malých vesnic a několika tisíc obyvatel, z nichž velká část byli kočovní pastevci.

Města krále Šalamouna

V Bibli se píše, že král Šalamoun přestavěl města Megido, Chasór a Gezer (1. Královská 9:15).

Megido leželo na strategickém místě na obchodní cestě mezi Egyptem a Mezopotámií a dále Anatolií (dnešní Turecko).

V Megidu byl prováděn výzkum ve 20. a 30. letech 20. století. Archeologové některé úchvatné nálezy na základě Bible připsali právě Šalamounovi. Stejně tomu bylo až do 80. let, kdy datace jednotlivých nálezů probíhala pod vlivem biblického vyprávění. Až do této doby bylo to, co je napsáno v Bibli o období Davida a Šalamouna považováno za historický fakt. Tento předpoklad se však v posledních letech zhroutil na základě nových objevů z celé oblasti Syropalestiny, což přispělo k novému zkoumání slohů a typů keramiky z Megida, Gezeru a Chasóru. Archeologové zjistili, že město Megido bylo hradbami obehnáno až teprve v 9. století za vlády Omríovců. Další město krále Šalamouna Chasór bylo v Šalamounově době opevněno pouze minimálně a město Gezer mělo opevněnu pouze citadelu.

Novou dataci později podpořily i závěry datovací metody pomocí C14 na základě jejího zpřesnění v posledních letech.

Archeologický průzkum Megida a dalších Šalamounových měst ukázal, že Bible úspěchy nenáviděných izraelských králů zamlčuje a jejich slavné činy připisuje Šalomounovi ze staršího období.

Judsko v době Davidově a Šalamounově

Období Davida a Šalamouna je datováno do 11. a 10. století př. n. l. Oba dva měli, jak uvádí Bible, vládnout přesně 40 let.

Judsko se nalézá v oblasti, která tvoří homogenní přírodní celek. Je typické kamenitým a těžko přístupným terénem s nevydatnými a těžko předvídatelnými srážkami. Na rozdíl od severního Izraelského království bylo vždy Judsko co se týče zemědělství méně významné a topograficky oddělené od okolních oblastí. V této době zde rostla kleč a les. Přírodní podmínky tak mnohem lépe vyhovovaly pastevectví než zemědělství. Nepřístupný terén tak bránil vzkvétání sadů a vinic.

Judsko bylo v této době velmi řídce osídleno. Počet vesnic a rozloha sice rostly avšak charakter vesnic zůstával zachován. Judsko bylo zcela izolované a značně nevýznamné. Nemělo žádná větší městská centra.

Shrnutí

O mocné říši Davida a Šalamouna se nám nezachovaly žádné písemné zmínky než ty, co jsou zapsány v Bibli, nejstarší písemné prameny jsou až z 9. století př. n. l. a píše se v nich pouze o domu krále Davida, což maximálně dokazuje, že král David skutečně existoval, ale neukazuje to nic o tom, že by král David vládl mocné říši či dokonce sjednotil Judsko a Izrael. Pokud by David a Šalomoun byli tak významnými panovníky, jak je líčí Bible, očekávali bychom jejich jména vytesaná na monumentech, či zmínky v diplomatické korespondenci oné doby, což bylo běžné. Nic z toho dosud nebylo objeveno.

Archeologické nálezy dokládají, že Judsko bylo v této době příliš chudá, zaostalá a řídce osídlená oblast. Dnes se považuje za prokázané, že Jeruzalém byl v té době pouhou větší vesnicí s několika málo tisíci obyvateli a maximálně malou pevností pro vládce. Nenašli se žádné Šalamounovi paláce, ani města obehnaná hradbami. Vše nasvědčuje maximálně tomu, že David a Šalomoun vládli nanejvýše malému kmenovému království na malém území. V tu dobu začalo postupně vznikat v okolí Samaří severní království. Judské a Izraelské království se tak vyvíjela samostatně. Nikdy nebyla sjednocena a tyto dvě oblasti se rozvíjely zcela samostatně. Judsko zůstalo slabé a izolované. Izraelské království během vlády Omríovců zesílilo a stalo se lokální velmocí, která mohla za krále Achaba stanout v čele protiasyrské koalice s největší jízdou, jak dosvědčují mimo jiné i asyrské prameny. Tato jízda byla po dobytí Izraelského království Asyřany začleněna do jejich armády jako samostatná jednotka, což svědčilo o tom, jak silnou byla. Asyřané totiž dobyté nepřátelské jednotky rozptylovali do své armády. Izraelská jízda však zůstala vcelku. Archeologické nálezy dokládají, že stáje, jež jsou přičítány králi Šalamouna spadají až do období vlády Omríovců.

Dnes se archeologové a historikové shodují na tom, že se jedná o dynastický mýtus, který nemá se skutečností nic společného.

Můžete sledovat odpovědi k tomuto článku prostřednictvím RSS 2.0 zdroje.
Můžete zanechat vzkaz, or trackback z Vašich vlastních stránek.

Zanechte vzkaz.