Petr Mašek

Včerejší zápas mezi naším družstvem SK Uhelné sklady Praha E a SK Meteor Praha D byl velmi napínavý až do poslední chvíle a přinesl několik překvapení.

Jako první od nás nastoupila hráčka, která stejně jako já hraje od září 2012 a je tedy stále čerstvou krví v družstvu. Předvedla svůj nejlepší výkon, když hodila 421, a po právu přinesla našemu družstvu první dva body. Na hráče sice nahrála pouhou kuželku, ale výkon zaslouženě oslavila.

Další naše hráčka, která kuželky hraje již dlouhá léta, předvedla také úžasný výkon, když shodila 434 kuželek a náš náskok tak zvýšila na rovných 35.

Dalším hráček, který nastoupil, je náš nový přírůstek, který s námi hraje od podzimu. Nenahrál tak vysoké číslo jako předchozí dvě hráčky, přesto s výkonem 386 shozených kuželek nahrál dalších 20 kuželek nad svým soupeřem a náš náskok zvedl na 55. Naše naděje na celkové vítězství byly již v tento okamžik vysoké a s 6 body z 16 v kapse jsme již ani v nic jiného nedoufali.

Do dalšího našeho hráče, který nastoupil jako čtvrtý, jsme vkládali velké naděje. Hraje mnoho let a pěkná čísla a patří k nejlepším z našeho mužstva. Tento zápas se mu však příliš nedařilo a zahrál sice pěkných 385, ale na vítězství to nestačilo a dva body si tak připsal náš soupeř a náš náskok se snížil na 41.

Pátým naším hráčem byl také hráč, který se kuželkám věnuje už roky, ale dneska se mu vyloženě nedařilo. Zahrál pouze 366. Částečně za to mohla i návštěva zubaře. Soupeři se sice také nedařilo, jak by si přál, přesto se náš náskok snížil na 26 kuželek a skóre bylo 6:4. O výsledku tak rozhodovala poslední dvojice.

Jako poslední od nás nastoupil náš výborný hráč, kterému se sice příliš hrát nechtělo a rád by hraní přenechal mně, jenže v tomto případě se nic nedalo dělat, bylo potřeba udržet náskok a na to bylo potřeba velmi dobrého hráče, který kuželky hraje dlouho a zvládne to i po psychické stránce, a tím byl jednoznačně on.

Od prvních hodů poslední dvojice byl zápas napínavější čím dál více. Oba hráči byli velmi dobří a předváděli neskutečné výkony, dobrý hod střídal dobrý hod a málokdy se stalo, že některý hráč nějaký hod vyloženě pokazil. Po prvních plných byli hráči vyrovnáni a nakonec se rozhodovalo v dorážce. Soupeř nahrál pěkných 16 kuželek před výměnou drah a stačilo mu tak nahrát již jen pouhých 10 kuželek, aby to alespoň byla remíza. Po dalších plných náš hráč stáhl soupeřův náskok o 3 kuželky a soupeř tak potřeboval v dorážce nahrát již 13 kuželek na remízu. Poslední dorážka tak byla nejnapínavější částí celého zápasu a výsledek byl jasný až teprve dva hody před koncem, do té doby se stále mohlo stát cokoli. Naneštěstí náš hráč náskok neudržel, a i když zahrál velmi pěkných 427, což by na většinu soupeřů stačilo, na skvělý výkon soupeře, který zahrál neuvěřitelných 463, to však nestačilo a nakonec jsme prohráli o 10 kuželek a skóre skočilo 6:10.

Snad se bude příště dařit lépe, náskok udržíme a naší hráčce, která hrála první, se bude i nadále dařit tak jako v tomto zápase.

Za teplých letních večerů, když jsem seděl dlouho do noci u ohně, jsem si kladl otázku, proč můry vlétají přímo do plamene, kde uhoří. A proč v noci, když jedu autem, mi vlétají můry přímo před světlomety. Nejen, že mi tím zadělají světlomety, ale ony tím vlastně páchají sebevraždu. Nebo ne? Nebo je to vedlejší efekt něčeho jiného? A pokud ano, čeho?

Umělé osvětlení, ať již jde o ony světlomety, světla lamp či oheň rozdělaný člověkem, se v přírodě objevilo teprve nedávno. Předtím noc osvětlovalo pouze světlo odražené od Slunce Měsícem na Zem. Toto světlo odražené Měsícem, stejně tak jako světlo hvězd, leží v optickém nekonečnu. Světelné paprsky, které od nich přiletí, jsou tedy rovnoběžné. Toho se dá dobře v noci využít pro navigaci a můry to tak dělají. Stačí nechat dopadat světlo pod určitým úhlem a cesta zpět je pak snadná.

Můra je hmyz a hmyz má složené oko. Oko můry se skládá z malých oček, tak zvaných ommatidií, která samostatně vnímají obraz pod nepatrně jiným úhlem. Můra se může tedy nechat navigovat například tak, že světelné paprsky drží v jednom konkrétním ommatidiu. Složené oko je navíc schopno vnímat i polarizované světlo, což je důležité pro navigaci, když je v noci Měsíc a hvězdy, nebo ve dne Slunce, za mraky.

Můra, i jiný hmyz, se pro navigování spoléhá na to, že světelné paprsky jsou rovnoběžné. Pokud by tomu tak nebylo, světelné paprsky by se rozebíhaly jako dráty u cyklistického kola. Můra orientující se podle takovýchto světelných paprsků, by letěla po spirále přímo ke zdroji takovýchto světelných paprsků. A těmito zdroji jsou právě světlomety, plameny ohně či svíček, nebo pouličních lamp. Proto je tolik můr v noci ve městech narážejících neustále do pouliční lampy. Můra by tak opsala elegantní logaritmickou spirálu přímo do zdroje světla.

Světelný kompas je pro můry velice účinný i dnes. Nocí bezpečně létá velké množství můr, které se touto navigací řídí. S přibývajícím umělým osvětlením častěji dochází k selhání této navigace můr a dochází tak častěji k jejich úmrtí. I přesto je to stále výhodná navigace a v minulosti, kdy umělého osvětlení bylo naprosté minimum, tato navigace byla neskutečně účinná. Proto se u můr, i jiného hmyzu, vyvinula.

 V neděli jsem se vypravil od Špindlerovky na Sněžku. Zbývalo ještě pět dní do konce února, přesto Špindlerův mlýn byl bez sněhu. Když jsem dorazil, nemohl jsem uvěřit vlastním očím, v tuto roční dobu vidět takto Špindlerův mlýn je něco nevídaného. Tam, kde si pamatuji zasněženou stráň jsem viděl stráň holou bez sněhu. Pouze sjezdovka se táhla po svahu jak bílá stužka dolů.

Když jsem autem vyjížděl ke Špindlerovce, jel jsem po asfaltu. Sem tam se kousek od Špindlerovky objevil sníh.

V neděli, když jsem se vypravil na Sněžku, jsem poprvé u Špindlerovky narazil na souvislou vrstvu sněhu. Přesto místy prosvítal asfalt a nahoře na hřebenech Krkonoš na mě ze sněhu koukaly kameny, někde i s turistickou značkou. Pohledem ze hřebenu do údolí bylo poznat, že sníh je opravdu jen nahoře na hřebenech.

Když jsem pak poprvé uviděl Sněžku, dala za pravdu svému jménu. Byla celá bílá. Jen nahoře jak bradavice čněla tmavá budova polské restaurace, na níž žádný sníh nebyl.

Vydrápat se na Sněžku byl heroický výkon, cesta byla místy uklouzaná a zledovatělá. Nahoru stoupal již před polednem dav převážně polských turistů. Místy bylo potřeba se přitahovat za řetězy, místy však šlo hledat oporu v kamenech vyčnívajících ze sněhu. I zde toho sněhu moc nebylo.

Kupodivu jsem zjistil, že sestup nebude o moc lehčí. Místy jsem se sklouzl a ujel tak pár metrů po podrážkách. Většinu cesty jsem měl krásně teplo se sluníčkem, které nebylo schováno za mraky. Bylo to vykoupeno tajícím sněhem a křovisky již bez sněhu. Tam, kde přeci jen ještě nějaký sníh na křoviscích byl, jsem ho slyšel tát a téct.

Takto teplá zima se již opakovat jen tak nebude, takže jsem rád, že jsem výpravu na Sněžku podnikl a ušel během jediného dne přesně 37026 kroků.

 Můj třetí proslov v Toastmasters pod názvem „Kuželky“ jsem přednesl 2.5.2013. Zde je jeho obsah:

Již odehrálo pět dvojic a zápas byl nerozhodně. Nastupovala poslední dvojice. Bylo jasné, že tato dvojice rozhodne, které mužstvo vyhraje. Závěrečných sto hodů, dvě dráhy. V polovině, když si hráči měnili dráhu, byl stav stále nerozhodný. Už teď bylo jasné, že až do poslední chvíle to bude napínavé a pravděpodobně rozhodne dorážka a psychika hráčů. A taky ano. V dorážce domácí hráč hodil ke konci dvě devítky a tím zajistil těsné vítězství svému mužstvu. Spoluhráči vítězného mužstva jásali, cinkali zvonečky a panovalo veselí.

Co jsou to vlastně kuželky a jak se liší od bowlingu?

Kuželky, byť se to nezná, jsou převážně týmová hra. I když hrají se i zápasy jednotlivců. Jak již zaznělo v úvodu, hrají se převážně v mužstvech po šesti hráčích. Hraje se na dvou, v lize dokonce na čtyřech, drahách.

Pokud se hraje na dvou drahách, což je nejčastější, hráči si v polovině přehodí dráhy, takže každý hráč odehraje polovinu hodů na jedné a polovinu hodů na druhé dráze.

Na každé dráze hráč polovinu hodů hraje do plných. Do plných se hraje tak, že se po každém hodu vždy všechny kuželky postaví a znovu se hazí do všech. To začátečníky baví, protože se jim daří alespoň něco shazovat.

Polovinu hodů pak hráč odehraje do dorážky. Tu začátečníci nemají rádi, protože se tu mohou dlouho mořit. Hráči se znovu všechny kuželky totiž postaví až po shození všech kuželek. Takže pokud vám tam zůstane jedna kuželka, kterou nemůžete strefit, můžete na ni střílet klidně až do konce dorážky.

Proto se v kuželkách počítají újezdy. Újezd je právě ono nestrefení žádné kuželky. Ideální je mít nula újezdů. Dobří hráči to ještě hrají tak, že za každý újezd dávají symbolickou částku jako příspěvek na kuželník, pět, deset, nebo dvacet korun, takže nováčkům, jako jsem já, by se to mohlo prodražit, proto jsou hájeni a újezdy neplatí.

Pokud je zápas nerozhodně, jako v příběhu na začátku, tak to poslední hráč má mnohem těžší, než ti předchozí. Čím to je? Na jejich bedrech totiž spočívá výsledek mužstva, zda vyhrají, prohrají, nebo alespoň uhrají remízu. Těmto hráčům se říká dotahováci. Jsou to většinou psychicky silní a dobří hráči. Někdy totiž dotahováka zradí psychika a jeho výsledek pak stojí za nic. To lze poznat z jeho postoje, jak máchá rukama, či jak se projevuje verbálně ještě na dráze.

Za svou krátkou kuželkářskou éru jsem to viděl mnohokrát. A nejen u dotahováků. Leckdy se hráči ze začátku nedaří a selže mu psychika a odehraje mizerný výkon. Děda mi vyprávěl, že hrával s hráčem, co několikrát spálil kecky v kamnech na kuželníku a tvrdil, že s kuželkami končí. Nikdy neskončil. Jen ho dočasně zklamala psychika. Od toho je dobré se na dráze oprostit. Mně osobně se daří tak zvaně zresetovat zatím jen při přechodu na druhou dráhu.

Viditelný rozdíl mezi kuželkami a bowlingem je jak v kuželkách tak i v kouli. A dokonce i v technice.

Koule je hladká, bez děr a je menší. Váží plus mínus 2,85 kg a má průměr 16 cm. Drží se tedy v dlani a přidržuje prsty. Kuželek je pouze devět oproti bowlingu, jsou o něco větší, jsou rozestavěny do kosočtverce a je mezi nimi větší mezera, takže je mnohem těžší shodit všechny najednou. To se nestává příliš často. Viděl jsem i, že koule proletěla skrz přední kuželky, aniž by je shodila a srazila až kuželky zadní.

Koule se vypouští z dlaně rovně proti kuželce, nebo mezi kuželky proti tak zvané ulici. Není dobré hrát proti přední kuželce, protože při přesném hodu se vyrazí jen prostředek a strany zůstanou stát. Tomu se říká Brandejs. Hází se přes střed a směr se udává tím, jak si hráč postoupí oproti středu prkna do strany. Když se hází doleva, vystupuje se doprava, aby se dala koule hodit přes střed.

Nabíhá se tedy na střed ze strany. Hráč se rozebíhá, jde do podřepu a vypouští kouli přes střed s rovně nataženou rukou před sebe. Jakékoli cuknutí ruky či pootočení má za následek nepřesný hod. Je proto potřeba být soustředěný na každý hod.

Předměty připomínající kouli a kuželky byly nalezeny v egyptském dětském hrobě. Hrob pocházel z období 3200 př.n.l. Německý dějepisec ale tvrdí, že kuželky pochází z území dnešního Německa z období okolo roku 300 n.l. Hra byla součástí náboženského obřadu a o těch, kterým se podařilo kuželky srazit, se říkalo, že mají dobrou povahu. Ti, jimž se to nepovedlo, museli učinit pokání. Ve středověku se hra rozšířila v Anglii do té míry, že král Eduard III. roku 1366 kuželky údajně zakázal, aby muže neodpoutávaly od tréninku lukostřelby. Hra byla populární i za dalších anglických panovníků a rozšířila se i do dalších evropských zemí a hrával ji i německý teolog Martin Luther. V každé ze zemí se však používala mírně odlišná pravidla. Díky zámořským objevům a kolonizaci Ameriky se kuželky dostaly i za oceán.

V roce 1841 byl v Connecticutu vydán zákon, který kuželky zařadil mezi zakázané hazardní hry. Protože zákon hovořil o hře s devíti kuželkami, hráči ho obešli přidáním jedné kuželky navíc, dále se upravil jejich rozměr a rozestavení, pozměnily se též průměr a hmotnost koule a hra se přejmenovala na bowling.

Česká republika dříve patřila v kuželkách ke světovým velmocem. A stále zde máme světové hráče. Kuželkářská základna je mnohem širší než bowlingová. Bowlingový centra se zde začala objevovat až po sametové revoluci.

Laická veřejnost však upřednostňuje bowling. Je pravdou, že mnoho veřejných kuželen není. Jedna vznikla na podzim v Praze na Žižkově. Nahoře je krásná bowlingová šestidráha s pěknou hospodou a dole je čtyřdráha pro kuželky s menším barem. Tam se spíše hraje profesionálně, ale lze si tam dráhu i pronajmout, když nejsou zápasy.

Bowling má výhodu, že to tam více padá a hráči se rychle střídají. I když i v kuželkách existují hry pro zábavu, kde se rychle hráči střídají, ale moc se to nepraktikuje. Bowling se u nás více hraje na amatérské úrovni a kuželky na profesionální.

A naskýtá se ještě jedna otázka? Jsou lepší hráči muži než ženy, nebo je to u tohoto sportu vyrovnané? V nižších soutěžích je to víceméně vyrovnané, ale na profesionální úrovni, byť neznám důvod, podávají muži lepší výkony.

Kuželky jsou velmi starý sport, který lidé praktikují od nepaměti. Byly součástí náboženských obřadů, i zakázovány. Jsou těžší než bowling a o to je to možná zajímavější. Když se sejdou vyrovnaní hráči, panuje napětí až do konce a mnohdy rozhoduje psychika dotahováků.

Až někdy půjdete hrát bowling, vzpomeňte si na kuželky, že bowling vznikl kvůli jejich zákazu, a třeba je i někdy zkuste.

A zde je záznam tohoto proslovu:

 Magistrát hlavního města Prahy chce ještě tento rok zavést nový celopražský systém, který by ujednotil a nahradil současné parkovací zóny v jednotlivých městských částech. Do tohoto systému by měly přibýt i městské části Prahy 8 (Karlín, Libeň, Kobylisy). O parkovacích zónách uvažují i Praha 5 a 6.

Na Praze 10 se již několik let o parkovacích zónách mluví, zavedeny však zatím nebyly a vypadá to, že zatím ani zavedeny nebudou.

S parkovacími zónami mám již zkušenosti z Prahy 3 (Žižkova), odkud jsem se před téměř třemi lety odstěhoval právě na Prahu 10 do Vršovic. Když jsem se odtamtud stěhoval, byl jsem rád, že jdu z parkovací zóny pryč.

Problémy s parkováním byly větší, než před zavedením parkovacích zón, protože ubyla parkovací místa před barákem, kde byly automaty a přes den se na nich nedalo parkovat s rezidenční kartou, a vzhledem k tomu, že jsem neodjížděl ráno dříve jak v devět, parkovat jsem tam nemohl ani přes noc, protože by mě ráno po osmé odtáhli, byť jsem měl rezidenční kartu! Navíc s úderem šesté odpolední, kdy se již na automatech dalo parkovat zdarma, se tam nahrnula auta bez rezidenční karty a již několik minut po šesté byla všechna místa na automatech plná. Kroužil jsem pak kolem baráku ještě déle než před zavedením parkovacích zón.

Chodil jsem do vedlejšího bloku do posilovny a vždy tam bylo mnoho cvičících. Po zavedení parkovacích zón majitel, který posilovnu založil již začátkem devadesátých let, začal nadávat, jak mu ubylo zákazníků. Trenér, co si tam natahal klientelu, po zavedení parkovacích zón změnil posilovnu mimo parkovací zóny, a tím odtáhl další klienty této posilovny (všechny lidi co tam natahal). Já, poté co mi přestala platit na Praze 3 parkovací karta po odstěhování na Prahu 10, jsem přestal do této posilovny chodit, byť jsem i nadále jezdil kolem a nebýt parkovacích zón, chodím tam i nadále.

Kamarád, co bydlí na Praze 3, jezdí ke mně, protože on u mě na Praze 10 zaparkuje, kdežto já u něj na Praze 3 ne. Když chce zajít někam pokecat, volíme lokace mimo parkovací zóny. A zároveň, když si pozve řemeslníky, platí jim navíc ještě parkování, takže ho to stojí více.

Další kamarád si pronajal byt, jenže posléze zjistil, že nedostane parkovací kartu, když tam nemá trvalý pobyt, problémy s parkováním ho vyhnaly bydlet mimo parkovací zóny a to autem jezdí výjimečně, ale chce ho mít po ruce.

Jako jeden z argumentů zavedení parkovacích zón jsou dojíždějící mimopražští řidiči, kteří auta nechávají ve čtvrtích, kde nejsou parkovací zóny. V ulicích jsou prý vidět auta s mimopražskými poznávacími značkami (SPZ). U mě v kanceláři jsem jediný Pražák, všichni ostatní jsou mimopražští a mají auta, která parkují u pronajatých bytů v Praze, nemají pražské poznávací značky (SPZ) ani trvalé bydliště v Praze a ti by tu tedy nemohli parkovat. A to jsou právě ty zmiňovaná auta zaparkovaná v ulicích Prahy. Všichni si samozřejmě hledali bydlení tam, kde budou moci parkovat, tedy mimo parkovací zóny.

Po osobních zkušenostech se zavedením parkovacích zón na Praze 3 jsem zásadně proti. Ubylo mi míst k parkování kvůli automatům a oranžovým zónám, bydlel jsem na hlavní a na auto jsem přestal z okna vidět, protože jsem tam již parkovat nemohl, a kroužil jsem ještě více kolem baráku. Na Praze 10 se mi parkuje mnohem lépe. Zavedení parkovacích zón by to jistě zhoršilo stejně tak, jako se tomu stalo na Praze 3, kde jsem bydlel. Navíc opět bydlím na hlavní a mám obavu, že by se mi před barákem, kde neustále parkuji, objevily opět parkovací automaty a já musel parkovat za barákem, chodit zadním vchodem kolem roští, kde ani není lampa a auto bych z okna opět neviděl.

Parkovací zóny problém s parkováním neřeší, jen ho zhoršují, případně přesouvají za hranici parkovací zóny. Parkování v Praze je potřeba řešit jinak. Kdykoli si mohu vybrat, zda nakoupím, nebo pojedu k firmě do parkovací zóny nebo mimo ni, vybírám tu mimo ni.

Můj druhý proslov v Toastmasters pod názvem „Strach“ jsem přednesl 7.3.2013. Zde je jeho obsah:

Kdysi v jedné vesnici říkávali rodiče dětem: „Nepřibližujte se k hoře, na vrcholku žije příšera!“ Po mnoho generací děti poslouchali své rodiče, až jednou jisté mladíky napadlo, že se tam vypraví a na příšeru se podívají. Vybavili se na cestu a vyrazili nahoru. V polovině cesty slyšeli hrozný hluk a cítili smrad z vrcholku hory. Polovina mladíků se dala na úprk zpět do vesnice. Druhá polovina pokračovala dále. Když se přiblížili vrcholku, zahlédli příšeru, nebyla tak velká, jak čekali, přesto naháněla hrůzu, páchla a vydávala strašný rámus. Všichni, až na jednoho, utekli. Osamělý mladík pokračoval a s každým krokem zjišťoval, že příšera je menší a menší, a když byl u ní, mohl ji vzít na dlaň. Páchla, ale již ne tolik. Zeptal se jí: „Kdo jsi?“
Příšerka odpověděla slabým pištivým hláskem: „Já jsem strach.“

Strach je emoce, která nám v některých situacích může zachránit život. Třeba, když na jaře na rybníce praská led, strach nás varuje, abychom na něj nelezli.

Často náš strach ale zveličujeme. Mnohdy si ho malujeme větší a větší a brání nám dělat to, co by pro nás bylo dobré, nebo co bychom rádi dělali. Jeden můj kamarád má svůj strach rád, bere ho jako svého průvodce. Jako někoho, kdo mu ukazuje cestu jeho životem. Strach může být signálem, že právě teď máme šanci se něco naučit.

Jak se s takovým strachem však vypořádat?

Nejdůležitější je umět si strach přiznat a rozlišit, kdy je strach neopodstatněný. Potom jej můžeme začít brát jako výzvu. Jsou lidé, kteří nám zdůvodní, proč to či ono neudělají, než aby si přiznali, že prostě mají jen strach. Budou hledat tisíce výmluv. Začněte tím, že si toho začnete všímat u druhých a postupně si toho začnete všímat i u sebe. Těch situací a výmluv bude nespočítaně. Stejně jako je to i u mě.

Dále jsem si založil tak zvaný strachový deník. Občas si do něj zapíši situaci, kdy jsem měl strach. Zda sotva postřehnutelný nebo velký přitom nehraje roli. Pomáhá to si uvědomovat, jak často strach máme. Tím, že si to napíšete, vám pomůže si uvědomit, jak přehnaný ten strach je a zároveň se tím ten strach zmenší a příště, až této situaci budete vystaveni, už nebude tak silný.

Také si postupně vytvářím seznam úkolů. Co úkol, to překonání strachu. Strachu z toho, co si o mně budou myslet druzí, strachu z oslovení, strachu ze ztrapnění. Proto jsem dělal v Palladiu kliky mezi lidmi, proto jsem si zazpíval hlasitě karaoke, byť vím, že zpívám falešně. Takových úkolů mám napsaných již desítky. Jsou to různě těžké úkoly. Zbývá mi je ještě rozumně uspořádat podle obtížnosti. Na některé si zatím netroufám, ale vím, že pokud na úkolech budu pracovat, budu postupně překonávat těžší a těžší úkoly. Pokud splníte každý den jeden úkol, pomalými krůčky se dostanete za rok k obrovskému skoku.

Také vám doporučím se obklopit stejně smýšlejícími lidmi. Lidmi, kteří vás budou pozitivně motivovat, a kteří vás podpoří v plnění vašich úkolů. Některé úkoly totiž těžko budete plnit sami. Kamarád si chtěl zkusit na Příkopech free hugs – objetí zdarma. Bál se toho, tak požádal mě, abych šel s ním. Vzali jsme nad hlavu cedule, napsali na ně z jedné strany free hugs a z druhé objetí zdarma a vydali se po Příkopech. Měli jsme strach. Obrovský. Ale celý den jsme oba byli jak po velmi silné droze. Zážitek to byl opravdu silný. Proto je dobré mít lidi, kteří do toho půjdou s vámi. Jsem rád, že takových lidí je kolem mě víc než dost.

Proč to vše dělat? Přestanete řešit lidi, co si o vás myslí a začnete jednat skutečně tak, jak chcete vy. Budete svobodnější. Volněji se vám bude dýchat. Proto bych vás rád vybídl, abyste svůj neopodstatněný strach brali jako navigaci do neprozkoumaných oblastí mimo vaši komfortní zónu, protože právě na její hranici začíná vzrušující život. A strach nikdy není tak velký a příšerný, jak se zdá.

Zde je záznam tohoto proslovu:

Doslov:

V proslovu jsem zmiňoval dvě události, kdy jsem překonával strach. Tou první bylo klikování mezi lidmi v Palladiu a tou druhou free hugs (objetí zdarma) na Příkopech.

Z první události dokumentaci nemám, ale s kamarádem jsme klikování zopakovali znovu v OC Chodov a dokonce přímo u vchodu. Tentokrát jsme z toho pořídili toto video:

Z druhé zmiňované události byly pouze pořízeny tyto fotografie:

Po proslovu několik kamarádů projevilo zájem, že bychom free hugs zopakovali někdy za hezkého počasí. K tomu došlo 4.7.2013. Kamarád, jehož baví natáčení a práce s videem to natočil a sestřihal do této podoby:

Sezóna 2012/2013 byla první sezónou, kdy jsem začal hrát kuželky závodně za Uhelné sklady C (nyní E) v Pražském přeboru 2. Nebyl jsem jediný, kdo začínal tuto sezónu, proto tomu také odpovídaly výsledky. Toto je seznam citací, které o nás byly napsány v kuželkářském zpravodaji:

1. Uhelné sklady C přivítaly staronového účastníka „dvojky“ (DP Praha) a hosté přijeli na Zvon s respektem a jistými obavami. Když však první hráč nahrál 31 kuželek a druhý prohrál jen o jednu, řekli si hosté, že by to mohlo vyjít. Další dvě dvojice však svůj zápas prohrály, ale čtvrtý v pořadí, ač „čulibrk“, získal důležité body. Pátý hráč nahrál dalších 36 dřev a bylo na dotahovákovi aby udržel rozdíl 67, což se mu povedlo a hosté se mohli radovat z prvních bodů.
2. Union B hostil Uhelné sklady C a utkání mělo jednoznačný průběh od prvních hodů. Hostující „otvírák“ se na zápas nepřipravil dobře, domácímu to naopak sedlo a byl z toho po první dvojici rozdíl 106. Domácí poté přidávali jedno vítězství za druhým a nechybělo mnoho a hosté si odvezli potupného kanára.
3. Slavia hrála již podruhé v letošním ročníku na Zvonu (tentokrát proti US C) a podruhé úspěšně. Utkání bylo vyrovnané, družstva se střídala ve vedení a o vítězi rozhodl větší počet poražených kuželek.
4. Druhé derby kola (US E vs. US C) se hrálo na Zvonu. Utkání zahajovaly dvě hráčky, které mají rozdílné zkušenosti se soutěžními zápasy, ale na dráze to nebylo nijak znát. Hostující hráčka, která hrála svůj druhý soutěžní zápas v životě se rvala do posledních hodů, ale domácí byla ve finále tou šťastnější. Když ve druhé dvojici domácí opět bodovali, zdálo se, že utkání bude mít jednoznačný průběh. Hostující hráči byli v dalších dvou dvojicích jednoznačně proti tomu a stav otočili ve prospěch svého týmu. Další dvě dvojice domácích však předvedli, že se bodů vzdát nehodlají a když své soupeře nijak nešetřili, zastavil se rozdíl v počtu poražených kuželek na hodnotě 102.
5. Rudná C přivítala Uhelné sklady C a domácí vstoupili do utkání o poznání lépe. Když hosté od druhé dvojice svoje zápasy třikrát vyhráli, začali se domácí bát o výsledek a hosté v té době pomýšleli minimálně na bod. Domácí dotahovák byl ale proti tomu, svého soupeře jasně přehrál a body tím zůstaly v Rudné.
6. Vršovice, které díky různým prohozům hrály pátý zápas za sebou na domácí kuželně si pozvaly Uhelné sklady C, které zatím nezískaly ani bod. Obě družstva nepředváděla nijak oslnivé výkony, ale vršovičtí využili dokonale znalosti domácí dráhy a o body se obrat nenechali.
7. Uhelné sklady C hostily Kobylisy B a utkání se pro domácí v první dvojici začalo vyvíjet slibně. Ve druhé dvojici si domácí hráčka přivodila zranění, pro které nedohrála své utkání a rozdíl poražených kuželek byl rázem skoro 200. Domácí to, nezabalili, začali bojovat alespoň o remízu a nebyli od ní daleko, ale nakonec si body odvezli hosté.
8. V dalším utkání hrály trápící se (a mající také trochu smůlu – viz zranění v minulém kole) Uhelné sklady C proti Žižkovu B. Body mezi jednotlivými dvojicemi si soupeři rozdělili mezi sebe rovným dílem a o výsledku tak rozhodlo více poražených kuželek pro hosty a ti si odvážejí velmi cenné body na Žižkov (který sice ještě není, ale až bude, tak si je tam vystaví……☺).
9. Další derby se hrálo na Zvonu a trápící se céčko „hostilo“ déčko. Do utkání sice lépe vstoupili domácí, ale v dalším průběhu potvrdili, že se jim letos vůbec nedaří a hosté po parádních výkonech některých hráčů urvali body pro sebe.
10. V dalším utkání tohoto kola hostily US C hráče Žižkova A a hosté si v první třetině vypracovali malinký náskok, který domácí ve druhé třetině otočili ve svůj prospěch (4:4 a +92). Zůstavalo tak otázkou, zda se domácím podaří vyhrát ještě jednou a pravděpodobně tak vyhrát celé utkání nebo ne. To se jim nakonec nepovedlo, ale rozdíl poražených kuželek udrželi a získali tak první bod sezóny.
11. Přestávka.
12. Meteor C po zaváhání v minulém domácím zápase (se Žižkovem A) chtěl na Zvonu proti US C, kterým se letošní sezóna vůbec nedaří, uspět. Zpočátku se dařilo domácím, poté dvakrát bodovali hosté, ale po čtvrté dvojici to vypadalo, že by mohli body získat domácí. V páté dvojici se však opět dařilo hostujícímu hráči a před dotahováky nebylo nic jasné – domácí prohrávali pouhé dvě kuželky. Hostující dotahovák měl více štěstí při hře a svého soka porazil, čímž zajistil body pro Meteor.
13. Union C hrál doma proti Uhelným skladům C a vůbec se nezachoval jako správný hostitel. Od začátku hráči Unionu „šli soupeři po krku“, vyhrávali také jedno utkání za druhým a i v tomto zápase mohou být hosté rádi, že si neodvezli kanára.
14. Uhelné sklady C si pozvaly k zápasu Konstruktivu E a hosté měli vstup do utkání jako ze sna. Po prvních dvou dvojicí vedli 4:0 a 107! Poté však domácí zabrali a hosté se nestačili divit – po pěti hráčích vedli domácí 6:4! a rozhodnutí tak bylo na dotahovácích. Domácí dotahovák se snažil, ale hostující nic neponechal náhodě a s přehledem pohlídal dva body pro svůj tým.
15. Radlice hrály doma proti Uhelným skladům C a utkání bylo také pěkně vyrovnané a dramatické. Hostující tým šel v první půli do celkem jasného vedení a vypadalo to, že by mohli poprvé v sezóně uhrát dvoubodový výsledek. Domácí však neházeli flintu do žita, ve čtvrté a páté dvojici svého soupeře jasně přehráli a před poslední dvojicí měli 31 kuželek k dobru a jako již po několikáté rozhodoval o celkovém výsledku souboj posledních hráčů. Domácímu se moc nedařilo, hostující se toho nezalekl, ale celkový rozdíl se mu otočit nepovedlo a soupeři se tak nakonec rozešli smírně.
16. V utkání mezi DP A a US C v zahajovací dvojici domácí hráč pravděpodobně podcenil zimní přípravu a jediné s čím mohl být spokojen jsou dva body pro svůj tým. Ostatní domácí hráči předváděli poměrně vyrovnané výkony a i když celkový nához nic moc, tak povinné dva body z domácí kuželny vybojovali.
17. Přestávka.
18. 17. kolo bylo dohráno v tomto týdnu a bylo to utkání mezi Uhelnými sklady C a Unionem B a domácí i v tomto utkání potvrdili, že je pro ně letošní sezóna utrpením a pro hostující tým nebyli nijak zvlášť těžkým soupeřem.
19. Další derby kola se hrálo na Zvonu mezi US C a US E. „Hostující“ hráči, až na jednu výjimku své soupeře poráželi a tím si došli zcela s přehledem pro dva důležité body.
20. Utkání mezi Rudnou C a US C nebylo z důvodu nemoci hráčů Rudné sehráno a náhradní termín bude jistě domluven v brzké době ☺.
21. Již téměř jistý sestupující tým (US C) hostil Vršovice C a hosté si asi představovali, že za Zvonu získají body velmi snadno. Výsledek sice vypadá tak, že to tak opravdu bylo, ale při bližším prozkoumání zápasu to zase tak jasné není. Někteří hostující hráči zahráli hluboko pod své možnosti a nebýt skvělého výkonu čtvrtého hostujícího hráče, mohl mít zápas pro domácí přijatelnější výsledek.
22. Admira B hostila Uhelné sklady C, které již pomalu pokukují po MP 3 a utkání se jim vůbec nevyvedlo. Není tedy divu, že domácím i průměrný výkon stačil na pohodové vítězství o téměř 300 kuželek.
23. Žižkov B hrál doma proti prvnímu téměř jistému sestupujícímu (pro US C ještě teoretická naděje existuje) a i když domácí nepodali nijak oslnivé výkony, na dva body do tabulky to stačilo.
24. Derby mezi US D a US C rozhodovalo o tom, zda bude mít céčko již jistotu sestupu nebo si ještě zachová alespoň teoretickou naději. Po tomto kole je již v této otázce rozhodnuto – Uhelné sklady C se stávají prvním jistým sestupujícím, Uhelné sklady D získaly dva důležité body v boji o záchranu.
25. Žižkov A, horký kandidát postupu, hostil sestupující Uhelné sklady C a před utkáním se mohlo zdát, že je vítěz dopředu jasný. Domácím se však moc nedařilo a i když svého soupeře přehráli, tak hosté po předvedení sympatického výkonu mohli pomýšlet i na víc.
26. Uhelné sklady C již v pohodě dohrávají sezónu, ale rudenští potřebovali ještě nějaký ten bodík získat. Obě družstva střídala různě kvalitní výkony s těmi horšími a když hosté měli těch kvalitních víc, odvezli si právem dva důležité body.
27. V dalším utkání, které hrál Meteor C doma v rámci 27. kola hostil Uhelné sklady C a domácí potřebovali dva body, aby mohli zbytek sezóny dohrávat v klidu. V prvních dvou dvojicích však předvedli, že by si možná ještě v posledních kolech mohli užít drama v boji o udržení, ale od třetí dvojice ukázal zbytek družstva, že o to vůbec nestojí a utkání dotáhli do vítězného konce.
28. US C hostily Union C a do utkání vstoupili lépe hosté. Domácí ve druhé dvojici trochu z rozdílu umazali, ale ve třetí dvojici hosté přidali opět něco málo kuželek. Domácí ve čtvrté dvojici opět bodovali, ale poslední dvě dvojice již na své soupeře nestačily a byla z toho porážka o 152 kuželek.
29. Konstruktiva E si na závěr domácích zápasů pozvala Uhelné sklady C a domácí si bez větších problémů došli pro dva body.
30. Nej… událostí kola se stal rozhodně výsledek utkání mezi Uhelnými sklady C a Radlicemi. Domácím se povedlo to, čemu už snad ani oni sami nevěřili a v posledním utkání soutěže se jim podařilo získat dva body za domácí vítězství!!!

Můj první proslov v Toastmasters pod názvem „Kdo jsem“ jsem přednesl 15.11.2012. Zde je jeho obsah:

Nedávno jsem se zúčastnil psychologické hry s názvem „Kdo jsem?“. Stál jsem uprostřed čtverce, kdy v každém rohu stál člověk. Ještě předtím, než hra začala, jsem si napsal na papír dvacet rolí, které ve svém životě hraji: syn, bratr, řidič, programátor a další. Během hry, kdy jsem stál uprostřed čtverce, mi byly postupně role přednášeny větou jako: „Jsi syn.“ nebo „Jsi bratr.“ A mou odpovědí bylo: „Ne, nejsem syn. Je to jen role, kterou hraji.“ Když se prošlo všech dvacet rolí, tak mi někdo na závěr položil otázku: „A kdo tedy vlastně jsi?“ Odpověď následovat nemusela, ani jsem v ten okamžik žádnou neznal. Měl jsem v hlavě v ten okamžik hrozný zmatek.

Pokusím se tady tedy odpovědět, které největší role ve svém životě hraji, a snad i přijít na to, kdo doopravdy jsem.

Role, kterou doslova žiji poslední dva měsíce, je role kuželkáře. V září jsem začal hrát kuželky závodně. Nejprve jsem měl strach, byl jsem nervózní, nechtělo se mi do toho. Vymlouval jsem se na to, že jsem ještě dost netrénoval. Abych se přiznal, tak jsem měsíce předtím žil jako workoholik a tréninky jsem nezvládal. Takže mé obavy byly oprávněné. Jenže strejda, který hraje kuželky víc jak čtvrt století, mě do toho uvrtal. Sehnal mi tým, kterému chyběli hráči. Byl jsem hozen do vody a nezbylo než začít plavat.

Po několika zápasech jsem tomu naprosto propadl a začal si vést tabulky se svými výsledky a s výsledky spoluhráčů a mých protihráčů. Já, který nikdy v televizi sport nesledovat, který nesledoval ani finále v hokeji. Já si začal vést tabulky.

Na každý zápas se teď neskutečně těším, byť vím, že zatím nepodávám dobré výkony, ale vidím, jak se postupně pomaloučku zlepšuji. I tréninky mě teď baví víc a už se nevymlouvám na to, že se mi nechce, naopak, i když jsem unaven, jdu si zatrénovat.

Kuželky, to je rodinná tradice. Začal s tím děda, pokračovala mamka se strejdou a jeden čas to hrál i taťka. Já jsem další generace, která přebírá štafetu. Kuželky se mi staly vášní. Ale teprve, až když začalo opravdu o něco jít. Soupeření mezi týmy, boj o pořadí, o vítězství nad soupeřem, cinkot zvonečků spoluhráči, když se mi daří, emoce, které doslova visí ve vzduchu, i případná zklamání, to vše mění koníček ve vášeň.

Další mou velkou rolí je mé povolání. Jsem programátor. Mnozí si hned představí zarostlého, neupraveného mladíka, který pořádně ani neví, co je denní světlo, neboť je stále zavřen za staženými žaluziemi… Ano, to jsem já. Tedy, když pracuji na něčem opravdu zajímavém. To pak nestíhám jíst a pomalu ani spát. Možná to je tím, že počítače mi byly vždy koníčkem, dalo by se říct i vášní.

Už jako malého kluka mě počítače zaujaly. Tenkrát jsem chodil s mamkou uklízet, protože mě neměl kdo hlídat. Byly tam velké sálové počítače a kolem se válela spousta děrovaných štítků. Fascinovalo mě to. S počítači jsem se opět krátce setkal na základce v šesté třídě a byl jsem fascinován, jak snadné je počítač přinutit dělat, co chci. S počítačem jsem se opět setkal až na střední. A rodiče mi pořídili počítač domů. Za 14 dní už sice nefungoval, ale podařilo se ho dát dohromady. Tím mé objevitelské nadšení neskončilo, ba naopak, pustil jsem se do něho z o to větší vervou. Začal jsem se učit doma programovat. A tak jsem se dostal ke své profesi, aniž bych ji kdy vystudoval.

Počítače mě nejspíš budou provázet celý život, jednou bych se však chtěl živit obchodováním na burze.

To byly dvě velké role, které mi zabírají dost času.

Další role, kterou bych rád hrál častěji, neboť je to mým koníčkem, snad i vášní, je cestování. Nemám rád dovolené, kdy se plácnu na několik dní u moře a smažím se ve vlastní šťávě celý den na pláži. Mám rád cestování, poznávání nových krajů, lidí a kultur. Nejvíce jsem si proto v poslední době užil dovolenou, kdy jsme si s kamarádem v Rusku půjčili auto a cestovali tam po městech a vesnicích a každý den spali někde jinde.

Kdo tedy vlastně jsem? Hráč kuželek, kterého to pohltilo? Programátor, jehož povolání je nejen povinností, ale i koníčkem? Cestovatel, který na to nemá tolik času, kolik by si přál?

Kdo tedy vlastně jsem?

A zde je záznam tohoto proslovu:

Rozhodl jsem se, že si založím osobní blog, kde budu psát o tom, co mě baví, co mě zajímá, co zrovna řeším a na čem dělám. Nechci se zaměřovat na jedno téma, tento blog nebude úzce zaměřen. Na to mám jinou doménu – czechtraders.biz, která je nyní převážně soukromá, byť i to plánuji změnit.